Sušené houby

Ne každá houba se dá usušit, ale u těch které jdou se jedná o velice efektivní metodu uskladnění. Suchých hub se totiž do jedné skleničky vejde tolik, že v čerstvém stavu to bylo několik kilogramů, a přitom skoro k jakékoliv kuchyňské úpravě se dají použít sušené houby stejně jako čerstvé, stačí je jen chvíli předem namočit do vlahé vody. a jak houby sušit? Každopádně probrat zdravé, nečervivé jedince, nakrájet na plátky. A potom můžete tyto kousky sušit na plechu, ale podle mě je mnohem rozumnější provléknout dlouhou nití, a pověsit. odpadá tak starost s obracením, stačí si jen počkat.

Houbový kuba

Houbový kuba je tradičním staročeským pokrmem, pojídaným v době vánoc, takže recept se (opožděně, ale lepší jak nic) může hodit. potřebujete:
Asi 1/4 kg hub
30 dkg krupek
sádlo
cibuli
sůl
majoránku
česnek
vodu
Vyperte krupky ve vodě a nechte je okapat. V kastrolku osmažte cibuli na sádle, přidejte krupky, nechte moment oprahnout, zalijte, osolte a uvařte doměkka. HOuby nakrájejte a podusta na pánvi spolu s trochou kmínu. Smíchejte s kroupami, okořeňte česnekem a majoránkou, trochu zakápněte shora sádlem a dejte zapéct.

Štědrý den

Takhle asi ve dvě odpoledne, čili již v předvečer stědrého večera bych vám všem co tohle čtete chtěl popřát co možná nejhezči a nejklidnější prožití svátků. Mějte se pěkně a snad se s vámi na této stránce zase někdy setkáme po svátcích.

Klouzek

Klouzek je houba u které je velice snadno odvoditelný název, protože za vlhka (raní rosy) je jeho klobouk na omak kluzký. Latinský název Boletus luteus pak naznačuje že jde o houbu hřibovitou, a jeho vzhled je poměrně typický, hnědý klobouk, na jeho spodu žluté rourky, silný třeň.. Roste v lesích, nejčastěji smrkových a borových.

Rozloučení

Dnes bych se chtěl preventivně rozloučit, protože jak budou vánoce, tak nevím jak to s bolgem bude. Budu totiž stěhovat na svátky počítač k matce, a pochopitelně nevím jestli se dostanu také k něčemu vážnému, kromě bujarého veselí. Uvidíme jestli nastane uprostřed pojídání a popíjení okamžik kdy se také dostanu k počítači.

Houbová omáčka

Houbová omáčka je jednou ze skoro univerzálních potravin, dá se použít prakticky na jakékoliv maso, pečené, vařené. Dá se s ní zalít knedlik, brambor, těstoviny, rýže a se vším je chutná. Její příprava není složitá, a ani drahá, a může být udělána na mnoho různých způsobů. Každopádně mají společnou podstatnou část přípravy, a sice, že potřebujete houby a trochu cibulky. Houby očistíte, nakrájíte, cibuli oloupat an nakrájet. (Vzhledem k tomu, že celková doba važ¨ření je krátká, tak na hodně jemno, veliké kusy by byly tvrdé.) V rendlíku rozpalte trochu tuku (olej, sádlo, máslo, jedno) a vhoďte na něk cibulku, a po chvilce přidejte houby. Nechte několik minut (2 či tři..) lehce podusit, pak zalijte vodou (vývarem, vodou s trochou rozvařeného masoxu či tak) a nechte pomalu vařit. A teď záleží již jen na vás, múžete nechat jen tak, případně přidat jíšku, nebo zahustit trochou mouky, dá se přidat trochu smetany, prostě mnoho možností. A pochopitelně osolte podle chuti.

Jak hledat houby?

Pokud nemáte nějaké oblíbené místečko, kde již víte, že tam rostou, tak to máte poměrně složité. Obecně však rostou houby raději na vlhčích místech, a velice dobrým ukazatelem jejich přítomnosti může být čich. Pokud les již na dálku voní po houbách, tak jste pravděpodobně na správném místě. A každopádně, mnoho hub roste na různých předělech kde přechází les v palouček či an chráněných místech u kořenů stromů, případně pařezů, takže se tam dívejte.

Smaženice

Tak mám dojem, že v rámci receptů z hub se mi podařilo zapomenout a vynechat ten nejhlavnější. a sice konkrétně smaženici. možná to bylo proto, že ji každý zná, ale není to slušné, takže tu je recept:

Houby, poměrně hodně, co nejrozmanitější druhy, cibuli, vejce, sůl, pepř, olej. houby očistit, nakrájet, cibulku totéž. Cibuli dát smažit, po nějaké době přidat houby, chvíli dusit. osolit, opepřit a přihodit vejce, zamíchat a podávat.

Houby s rýží

Přesněji řečeno, bylo to obráceně, šlo o rýži s houbami a cibulkou. Neměl jsem doma nic jiného než rýži, cibuli a sušené houby, pravda, nějaké to koření, sůl a olej. Uvařil jsem rýži, namočil houby, okrájel cibulku, hodil na pánev. po chvíli stačí přidat houby, patřičně okořenit a přihodit rýži. No, když tak přežívají čínani už pár tisíc let, tak to špatné nebude.

Kačenka česká

Kačenka česká je jednou z jedlých hub rostoucích vzácně v lesích. Roste opravdu vzácně v listantých lesích. Je dokonce tak vzácná, že je uvedená mezi ohroženými druhy. Její popis je jednoduchý, stačí říct, že vypadá prakticky jako smrž, má tentýž hnědavý či červenavý hrbolatý klobouk, a bílý třeň. Vyrůstá však velmi brzy na jaře, běžně ještě mezi zbytky sněhu.

Špička obecná

Špička obecná je houbičkou s malým kloboukem nasazenám na velice dlouhém tenkém třeňi. Oboje má barvu hnědou. Roste naprosto běžně i na trávnících, na lokách, v zahradách. Je to houba, která se občas vidí i v prodeji, pak je normálně větší část třeňě odstraněná.

Jak to dopadne pokud píšete blog a přitom hrajete

Odpověď je jednoduchá, špatně to skončí. Což se mi zrovna ukázalo. Pokusil jsem se psát si svoje blogy, zatímco postava měla vesele trénovat jedna druhou an místě kde nemůže žádný nepřítel dosahnout. Lučištníkovi jen doplňovat střelivo, a on se o to postará. Výsledek? kupodivu hebnul jen ten mág, ale rozhodně to nebyl dobrý nápad.

Nakládání hub na kyselo

Je jednou z velice efektivních metod, jak mít z hub vítanou přílohu, přesněji ňamku. a přitom je to velice snadné, tedy pro toho, kdo již něco zavařoval. vše je v podstatě stejné jako u nakládání okurek, dokonce i nálev se velmi podobá, rozeberme si tedy nyní jen ty rozdílné detaily. Houby se nenakládají (přesněji nesterilizují) v čerstvém stavu, je potřeba je napřed trochu podusit, aby přijímaly vodu. A za druhé, nálev by něměl být příliš kyselý, aby ocet nepřebil veškeré přirozené aroma hub. vše ostatní je naprosto stejné.

Hřibová polévka

Na pořádnou hřibovou polévku potřebujete asi 20 dkg hřibů (hrst sušených) 10 dkg brambor, 6 dkg ryb (asi tak jedna větší čudla.. mrkev, cibuli, sůl, olej, kopr. Nakrájené houby povařte spolu s mrkví ve slané vodě, přidejte kousky ryby, brambory a cibulku, vařte do měkka. Hotová se posype koprem.

Houby v divném odání

Velmi výhodné pro růst HDP jsou všelijaké katastrofy. Taková Katrin pozvedla HDP v USA o několik procent. I u nás povodně i vichřice zajišťují růst HDP. Díky za ně. Rovněž bychom neměli žehrat na hromadné havárie na D1. Slyšíte-li, že škody dosáhli dva miliony, radujte se – o tolik i stoupne HDP, neboť opravy těch vraků zvyšují HDP a co teprve, když si někdo koupí nový automobil ! Nemusíme litovat ani zraněných a mrtvých neboť lékaři, nemocnice i pohřební ústavy jsou významným přispěvovatelem do HDP a tím přispívají k růstu naší ekonomiky. I takový zloděj nebo lupič má velký význam pro tvorbu HDP. Zajišťuje platy policistů, advokátů, státních zástupců, soudců a dalších. Čím více zlodějů, tím více policistů, advokátů a soudců a tím pádem také větší HDP. Řekl bych, že tady se mnozí občané přímo vyznamenávají. Když to nebude stačit, zapalte svůj dům, rozveďte se a stravujte se v restauracích - to vše zvýší HDP.

Houby jako obloha

Vynikající je udělat k masu či prostě jen tak jako ňamku houbičky. Ale ne úplně, vydušené jak jen to jde, to je sice také výborné, ale jako vynikající příloha se hodí malé houby (prakticky jakékoliv) jen tak rozkrojené na čtvrtiny a velice rychle vydušené na pánvi. Trochu soli a pepře, nemá to chybu.

Maso na houbách

Copak o to, udělat tenký plátek masa ve společnosti hub není problém, ale o to horší je pokud chcete houby kombinovat s velikými kusy masa, které jsou hotové mnohem dříve než houby (podobný problém jako česnek či cibulka). Tam jde hlavně o vhodné načasování kdy přiudat houby (případně i zeleninu) k masu. Prostě když hodláte péci větší kusy masa, tak je s houbami naložte dříve, a pak dejte napřed péci maso, houby a zeleninu omeťte. Pálily by se, ty se přidávají až po několika hodinách pečení, když je již maso skoro měkké, aby dodaly chuť a aroma i výpeku. Osobně mohu k tomuto způsobu zpracování masa doporučit maso libové (kýta, kotleta) tak i prorostlé (krkovice, bok). Všechny jsou vždy chutné.

Babka

Houba lidově zvaná babkou je jednou z pomenších rourkatých hub rostoucích velmi hojně v našich lesích. Je poměrně malá, shrbená, rozpraskaná, klobouk má barvu sametovo hnědou, rourky jsou žluté, třeň tmavohnědý. Je sice nevzheldná, ale jelikož jde o jednu z nejběžnějších hub, tak je sbírána v hojném počtu. Lze použít prakticky jakkoliv, dá se sušit, do polévek, omáček, pod maso, naložit na kyselo..

Důchod

Česká správa sociálního zabezpečení zásadně nesouhlasí s článkem „Vládě budou chybět peníze na důchody“ v Mladé frontě Dnes. Redaktorka Martina Patočková v pondělním vydání mimo jiné napsala, že s blížícím se koncem roku budou ve státní podkladně chybět zhruba čtyři miliardy na důchody a dvě až tři miliardy na nemocenskou. A že si tyto prostředky bude třeba půjčit částečně od České pošty, přičemž půjčka přijde vládu na desítky miliónů korun na sankčních úrocích. To ale není pravda.

Bedla vysoká

Bedla vysoká (Lepiota procera) je jednou z obecně známých hub našich lesů, je to houba lupenitá, znamenité chuti. Roste ve skupinách an pasekách a okrajích lesů v období od července až do listopadu. Má klobouk barvy bělavé, jeho průměr je asi od 9 do 30 cm, jsou na něm velmi nápadné strupy vzniklé jak klobouk puká s růstem. Její třeň je tlustý a velmi dlouhý, (i nad 1/2 metru), u starších hub se nekonzumuje. Špatně se suší.

Holubinka nazelenalá

Holubinka nazelenalá (Russula virescens) je jednou z výborných jedlých hub, které poměrně dobře rozpozná i začátečník, a to podle barvy a rozpraskanosti klobouku, jemuž se žádná jiná houba rostoucí u nás nepodobá. Klobouk o průměru 6-12 cm je barvy nazelenalé, polokulovitý s prohlubeninou uprostřed. Klobouk je silně rozpukaný, některé plošky mohou mít barvu až dohněda. Je to houba lupenitá, takže na spodní straně klobouku jsou lupeny. třeň je dlouhý a velmi tlustý. Roste značně běžně od června do října v listnatých lesích.

Hřib královský

Hřib královský (Boletus regius) je jednou z našich nejlepších, ale bohužel také nejvzácnějších jedlých hub. Má veliký (7 až i více než 20 cm v průměru) klenutý klobouk růžové barvy, výtrusy jsou v trubkách. Jeho třeň je siroký a dlouhý, dole výrazně ztloustlý, těsně pod kloboukem je na něm patrná jemná mřížka. Roste od července do září v listnatých lesích. Jen škoda, že tak vzácně.

Houbovník

Potřebujete asi 1/2kg hub, 5 housek, 5 vajec, 80 g másla, 400 ml mléka, majoránku, pepř a kmín na okořenění, trochu másla a strouhanky na vymazání a vysypání formy a něco sýra navrch. Očištěné houby nakrájejte na kousky a nechte doměkka podusit na másle. Housky (nebo rohlíky, jedno..) nakrájejte v zalijte mlékem. Oddělte žloutky od bílků, žloutky utřete s máslem, z bílků udělejte sníh. Smíchejte vše dohromady, dejte do vysypané zapékací nádoby (zapékací miska, případně pekáček) A upečte v předehřáté troubě do zlatova. Hotové je dobré posypat za horka sýrem, ale není nutno.

Rizoto s houbami

JE další houbovou modifikací běžného pokrmu. Rizoto, čili rýže, nějaká ta zelenina, něco masitého (pro vegetariány nenuceno, jinak výborně poslouží jakékoliv přebývající kousky masa, případně kus salámu) Nu a samozřejmě houby, lze použít prakticky jakoukoliv jedlou houbu, a to jak čerstvou, tak sušenou, akorát že ty sušené to chce chvilku předem namočit do teplé vody. smícháte prostě uvařenou rýži s ostatními ingrediencemi, osolíte a opepříte podle chuti a máte rychle udělaná velice dobré jídlo.

Guláš s houbami

Posledně jsem odzkoušel udělat vepřový guláš a přidat do něj houby, a výsledek mohu jen doporučit. Asi půl kila vepřového na guláš (ramínko, plecko, libový bůček, horší krkovička) zhruba stejně tolik cibule, houby, něco mleté sladké papriky, sůl, olej, 1 kostka masoxu, 1 feferonka pro ty kdo rádi trochu ostřejší. Cibuli oloupat, nakrájet na středně malé kousky (centimetr na centimetr je trochu moc, ale i tak velká může být), maso na kousky, feferonku omýt a také na kousky, (opravdu malé). Cibulo v hrnci osmažit na oleji do zlatova, pak přidat mletou sušenou papriku, nechat chvíli osmahnout. Přidat maso, otáčet a míchat, aby se nespálilo, maso se trochu zatáhne, a samo pustí šťávu. Chvíli nechte dusit, pak přilijte trochu hoké vody, doprostřed vhoďte kostku masoxu. (Guláš se dusí, ne vaří.. té vody ne moc najednou..) Po zhruba půlhodině přidejte sekanou feferonku a houby. Zkoušel jsem čerstvé žampiony, hlívu a nebo sušené lesní houby, vše bylo dobré. Dosolte dle chuti, nechte dělat než bude maso měkké. (třeba zrovna ramínko moc času nepotřebuje, po hodině a čtvrt je guláš měkký a prudce jedlý)

Houbové řízečky

Jsou vynikajícím jídlem, kde snad ani tomu nejzarytějšímu masožravci nechybí maso. (Vím co říkám, jsem ten zmiňovaný tvor)A přitom jejich příprava je poměrně snadná, a ani cena (v případě kdy ty houby kupujete) není nijak závratná. Připravují se buď z pýchavky (která se rozkrájí na plátky, nebo z hlívy, kde se smaží klobouky (šišouky) vcelku, dále se dají smažit klobouky bedly.. Mnoho hub je v této úpravě dobrých. Prostě stačí vzít kus (plátek, klobouk) houby, obalit v klasickém trojobalu a pak osmažit po obou stranách na rozpáleném tuku. Dobrou chuť.

Hřib dutonohý

Hřib dutonohý (Boletus cavipes) je (och jaké překvapení) houbou hřibovitou. Červenavě hnědý sametový klobouk má 3-10cm v průměru, vyrůstají na něm plstnaté šupinky, uprostřed má vyklenutý hrbolek. Třeň je tlustý, krátký, válcovitý a dole ztluštělý. Roste od pokročilého léta až do podzimu vna hlinitých půdách pod modříny. Je to dobrá jedlá houba.

Ryzec syrovinka

Ryzec syrovinka (Lactarius volemus) je jednou z našich jedlých hub. Roste v lesích na teplých místech od června do září. Má matný, pevný hnědočervený klobouk o průměru 8-14cm, třeň je tlustý, tvrdý a krátký. Je zaměnitelná za další ryzce, palčivé chuti, ale nejedovaté.

Bělolanýž obecný

Bělolanýž obecný (Choiromyces venosus) je houbou rostoucí v podzemí, proto se poměrně těžko hledá. Má plodnici většinou o průměru 4-8cm, ale maximálně je to asi 15. Je poměrně těžký, v obdobích sucha jsou popraskané. Má barvu hnědou. Nedá se sice srovnávat s pravým lanýžem, ale i tak je díky svému silnému aroma vhodná na dochucování jídel.

Čirůvka dvoubarvá

Čirůvka dvouarvá (Tricholoma saevum) je houbou o velikosti klobouku až 15 cm, tedy poměrně velikou. Klobouk je hladký, barvy hnědé (tak jako vybledlá hnědá co byla dlouho na slunci). Třeň je krátký, tlustý a má viditelná fialová vlákna na světlefialovém pozadí. Roste v září až ríjnu (ale často i do listopadu) na okrajích lesů, i na zahradách. Je velice aromatická.

Zážitek s hlívou

Tak jsem si znovu otevřel dokumentaci o tom, jak roste hlíva ústřičná. A to ne pro legraci, ale protože jsem na pankrácké tržnici potkal čerstvé hlívy prodávat. A jelikož to byly očividně opravdu houby lesní, ne pěstovaný odpad, tak jsem hledal, čím sem se mohl případně otrávit. Nu, uvidíme.

Holubinka odbarvená

Holubinka odbarvená (Russula decolorans) je jednou z jedlých holubinek, je však vhodné ji upravit tepelně. (palčivá chuť se ztratí v pokrmu) Má 6-12cm široký klobouk, barvy oranžové nebo okrové. Lupeny mají barvu smetanovou, stejně tak třeň, který je 7-13 cm dlouhý a asi 1-2,5 cm tlustý. Roste v létě a na podzim, hlavně ve vlhkých borových lesích. Nehodí se k sušení.

Stroček trubkovitý

Stroček trubkovitý (Craterelleus cornucopioides) je houbou připomínající svým tvarem spíše lišejník. Roste v listnatých lesích, občas i na polích. Má klobouk zvonkovitého tvaru, s velmi tenkou stěnou, hnědavé barvy a tenký bílý třeň. Není zaměnitelný za nic jedovatého. I když se to na první pohled nezdá, je to jedlá houba.

Opeňka měnlivá

Opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis) je jednou z hub rostoucích na dřevu. Má klobouk o průměru 3-6cm, je žlutohněhé barvy, plodnice vyrůstají v trsech. Třeň je tenký, pevný, prohnutý a tmavodnědě šupinatý, směrem dolů postupně čímdál tmavší. Roste od května do listopadu, na pařezech a kmenech listnatých stromů. Pozor, je zaměnitelná za penízovky či třepenatky.

Špička obecná

Špička obecná (Marasmius oreades) je jednou z našich jedlých hub. Roste po dešti na loukách a zahradách. Má kuželovitý klobouk s hrbolkem uprostřed. Klobouk je hladký barvy okrové. Tenký, dlouhý a pružný třeň. Je zaměnitelná s různými mírně jedovatými houbami. Roste od května do listopadu.

Muchomůrka šedivka

Muchomůrka šedivka (Amantia spissa) je jednou z našich poměrně běžných jedlých hub. Roste od července do září, nejvíce v jehličnatých lesích, ale poměrně hojně i jinde. Má plochý, šedý klobouk pokrytý nepravidelnými bělavými strupy. Třeň je tlustý a krátký, má mohutný prstenec. Je zaměnitelná za muchomůrku panterovou.

Lošák jelení

Je houbou poměrně velikou, s kloboukem uprostřed vmáčklým. Celý klobouk je porostlý hnědými strupy, nejhustěji ve středu, tan kde je promáčklý. Třeň je krátký, směrem dolů se zužující. Roste v podhorských botových a smrkových lesích od léta do podzimu. Jde sice o jedlou houbu, ale díky poměrné tuhosti je vhodné jej déle vařit. Nemá žádnou podobnou jedovatou houbu.

Mechovka obecná

Mechovka obecná (Clitopilus prunulus) je houbou rostoucí od června do října jednotlivě v listnatých i jehličnatých lesích. Celkově by se dalo říci, že velmi připomíná klasické žampiony. Klobouk má 3-10 cm veliký, za mládí silně podvinutý, masitý, šedobílý. Třeň je dlouhý, tlustý, a válcovitý, směrem dolů se zužující. Dužnina je bílá, měkká. Je zaměnitelná za některé jedovaté houby, například strmělkou voskovou.

Šťavnatka pomrazka

Šťavnatka pomrazka (Hygrophorus hypothejus) je jednou z našich méně známých jedlých lupenitých hub. Má klobouk o průměru až 5 cm, zpočátku vyklenutý, později uprostřed vmáčklý. (jako liška obecná) Je tenký, slizský, červenohnědý. Třeň je tenký, dlouhý a slizský. Dužnina žlutá. Roste na podzim a v zimě, nejvíce po prvních mrazech převážně v jehličnatých lesech. není zaměnitelná za nic jedovatého

Sluka svraskalá

Sluka svraskalá (Rozites caperata) je houbou rostoucí v létě, obvykle v borových lesích ve vyšších polohách. Má klobouk o průměru 4-8cm, kuželovitého tvaru, okrový, často na okraji rozpraskaný. Třeň je dlouhý až 15cm, široký, pevný. Dužnina je bělavá, houbové chuti a vůně, málo červivějící. Je to houba lupenitá. Není zaměnitelná za žádnou jedovatou houbu.

Klouzek sličný

Klouzek sličný (Boletus elegans) je výbornou jedlou houbou rostoucí ve všech typech lesů, ale výhradně pod modříny. Má masitý, vysoký klobouk o průměru 4-12 cm, většinou však spíše menší. Oranžově až citronově žlutý, vyklenutý. Třeň je dlouhý asi jako šířka klobouku, poměrně tlustý. Dužina je citronově žlutá, modrající po doteku. Houba je za vlhka slizská. Není zaměnitelný za nic jiného, než za další klouzky. (které jsou také jedlé)

Hlíva ústřična

Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) je asi druhá nejznámější houba po žampionu. Má masitý klobouk o průměru až 18 cm, nahnědlé, nebo šedivé barvy. Bílé řídké lupeny, příjemně voní i chutná, i když je tužší. Roste v trsech nad sebou na pařezech a kmenech listnatých stromů. V přírodě roste na podzim a v zimě, naprostá většina se jí však pěstuje uměle.

Krásnosporka mlynářka

Krásnosporka mlynářka (Albatrellus ovinus) je houbou s bělavým, často rozpukaným kloboukem s rourkami, bílou tuhou nečervivějcí dužninou, nevýraznou houbovou chutí a vůní. Třeň má krátký, tuhý barvy bílé. Roste ve všech typech lesů, ale hlavně v podhůří, v období od léta do podzimu. Většinou se suší a mele na kořenění.

Kačenka česká

Jedlá houba zvaná Kačenka česká (Ptychoverpa bohemica) je značně podobná smrži. Roste v Teplých listnatých lesích, popřípadě v sadech v období zhruba od března do dubna, je to tedy houba jarní. Má žlutohnědý zvoncovitý křehký klobouk, vysoký 3-8cm, široký asi 2-6 , deformovaný různými výrůstky a propadlinami. Třeň je bílý a úzký. Atlas hub

Trsatec lupenitý

Snad málokterá houba je nazvána tak příhodně jako trsatec lupenitý (Grifola frondosa). Je to jedlá houba bělavé barvy, rostoucí ve vlhkých listnatých lesích obvykle na dubech v období srpne až říjen. Tvoří trsy stovek klobouků varůstajících z jednoho bohatě rozvětveného třeňe. Je zamenitelný s kotrčem kadeřavým, ale jelikož i ten je jedlý, tak vlastně o nic nejde.

Hřib koloděj

Hřib koloděj (Boletus luridus) je lidově zvaný modrák, protože jeho dužnina na řezu okamžitě modrá. (lépe řečeno nabírá barvu modro zelenou, takovou tmavo tyrkysovou.) Roste v červenci až září v listnatých lesích, hlavně pod duby a lískami. Má sametově hnědý klobouk a podlouhlý třeň.

klíčky od auta

Jednou jsem si vyjel na výlet na houby, zaparkoval na kraji lesa
- celkem nic moc jsem ale nenašel, jen jsem zjistil, že najednou
nemohu najít klíčky od auta. nedalo se nic dělat, vracel jsem se
po vlastních stopách, ty klíčky ne a ne najít, zato jsem najednou
začal nacházet houby. Vracel jsem se k autu, těch hub bylo
opravdu hodně, až jsem je nakonec neměl ani kam dávat... ale
dopadlo to dobře. Ty klíčky mi vypadly z kapsy kousek od vozu!

Usilovný sběr

Když jsem byl malý, měli jsme chalupu u lesa v hotovém houbařském ráji. Tatínek měl už svoje vytipovaná místečka, kde vždycky nacházel tu nejlepší kořist a tak se tím pyšnil, že pokaždé zval s sebou i své kolegy z práce a ti se vraceli úplně nadšení. Jen jedna dvojice - pán s paní - nepřinesla nikdy nic. A navíc se tatínkovi vždycky v lese nějak ztratila. Tatínek byl čistá duše, tak mu to vrtalo hlavou, že říkal:"To není možný, v tomhle přehledným terénu se nikdo přece ztratit nemůže..." A když jednou nastupovali do auta, dodal zamyšleně: "To je divný, že zase nic nenašli...Tentokrát se tolik snažili, vždyť ta paní má dokonce jehličí až na zádech!"

Houbovník

Houbovník je jídlo chutné a přitom jednoduché. k jeho přípravě potřebujete: Asi půl kg hub, pět rohlíků (nebo housek) 5 vajec, 80 g másla asi 4 dcl mléka, sýr na posypání, majoránku, pepř, sůl. A dále máslo a strouhanku na vysypání formy. Očištěné houby nakrájejte, osmažte na másle. Pečivo (rohlíky, housky) rozkrájejte na kousky a zalijte mlékem. Z bílků udělejte sníh. Žloutky utřete s máslem, přidejte houby, pečivo, koření a nakonec sníh, promíchávejte lehce, aby sníh zůstal nadýchaný. Vložte do formy, upečte dozlatova. Horké pak posypejte sýrem. Recept jsem si vypůjčil na stránkách Dadalova kuchařka.

Penízovka sametonohá

Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes)roste v trsech na odumírajících či i živých listnatých stromech, zejména na vrbách a topolech. A to v období od listopadu do března. Má ploché, pružné a tuhé kloboučky, na omak slizské, na okrajích pruhované. Mají barvu rezavou, červenožlutou nebo žlutohnědou. Třeň je tenký, dlouhý, hnědý, dole přecházející skoro do černa.

Karbanátky s houbami

Potřebujete asi půl kg mletého masa, (Hovězí+vepřové ideálně, ale určitě by šlo i z vepřového, možná i mletého drůbežího.) asi 1/4kg nakrájených hub, cibuli, česnek, 2 rohlíky, vejce, pepř, majoránku, sůl, olej na smažení. Osmahněte nakrájenou cibulku, přidejte houby, sůl, pepř a smažte než houby změknou. V misce smíchejte osmažené houby s mletým masem, nastrouhanými rohlíky, (nebo trochu namočenými do mléka a nakrájenými) česnek, majoránku, sůl a vejce. Vytvarujte karbanátky, smažte po obou stranách doměkka. (Nebo na grilu, vynikající.)

Muchomůrka růžovka

Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) lidově zvaná masák. Jde o velice dobrou jedlou houbou, je však poměrně snadno zaměnitelná za muchomůrku panterovou. Růžovka má klobouk o průměru 5-15cm, zespodu s křehkými lupeny. Barva klobouku je růžová, lupeny jsou v mládí bílé, později narůžovělé. Třeň je dlouhý 6-18cm, válcovitý a u mladých plodnic obvykle velice tlustý v porovnání s velikostí klobouku. Roste poměrně hojně v listnatých i jehličnatých lesích. Nehodí se k sušení, za čerstva chutná.

Destice chřapáčova

Destice chřapáčova (Discinka hnědá) je jednou z málo známých jedlých hub. Roste na vlhkých a prosluněných místech v smíšených a jehličnatých lesích v nížinách. Má miskovitý tvar na krátkém třeni, a šedohnědou barvu. Je to houba nevzhledná, ale dobrá.

Houby jako příloha

Houby nemusí tvořit hlavní jídlo, jsou také velice šikovnou aromatickou oblohou skoro k čemukoliv. Můžete je udělat na více způsobů, například jeden z nich je, nasekat cibulku , přihodit na ni houby nakrájené poměrně najemno a dusit doměkka. A nebo třeba můžete vzít čtvrtky menších hub, a jentak je pohonit po pánvičce skoro nasucho. Je to velice dobré a také elegantní.

Ryzec pravý

Ryzec pravý (Lactarius deliciosus) je houbou rostoucí ve smrkových a borových lesích, a tam kam dosahují jejich kořeny. Má oranžový za vlhka slizský klobouk, a krátký dutý třeň. Je zaměnitelný za ryzec kravský, který je však chlupatý, a jehož šťáva je palčivá.

Guláš s houbami a papričkami

Abych uvedl jako úvod: toto je můj vlastní recept, a je uveřejňován přímo v den své premiéry. Jak vznikl? Šel jsem k místnímu větnamci pro zeleninu. A viděl jsem u něj laciné papričky. I koupil jsem je. A taky kousek nádherného libového bůčku, s úmyslem udělat z obojího guláš. A teprve po nakrájení mi došlo, že mám v lednici celou zavařovačku sušených hub od známého, a že jelikož je mám už od loňska, tak by asi chtělo je sníst, než dostanu další. A přihodil jsem do masa naloženého spolu s paprikou a cibulí do trochy oleje i pořádnou hrst sušených lesních hub. A uvařil to jako klasický guláš, tj vlastně dusil, a ne vařil. Po první ochutnávce se ukázalo, proč měl tem větnamčík ty papričkky tak laciné, ono to nebyly feferonky, ale něco skoro nepálivého. Ale výsledek mohu vřele doporučit. Vynikající jídlo..

Houbový bramborák

A hele, tohle je docela solidní jídlo, a i když se to nezdá, tak v něm maso nechybí. Potřebujete stejně jako na bramborák nastrouhat brambory, do nich hodit vejce, sůl, česnek a něco hladké mouky. Ale vedle toho podusit na pánvi houby, a až se všechna vody odpaří, tak je přidat do těsta. A pak již jen smažit jako normální bramborák.

Hubová omáčka

Způspobů jak udělat cosi v čem plavou houby a co se dá nazvat houbovou omáčkou je mnoho, tka přijměte alespoň jeden z nich. Vemte cibulku a houby, obojí očistěte a nakrájejte. Cibulku jemněji, houby mohou být více nahrubo. Rozpalte v rendliku (či hrnci) tuk (postupně jsem použil máslo, sádlo i olej, hodí se vše, jen máslo a sádlo mají ošklivou tendenci pak v omáčce ztuhnout. což je jedno pokud ji hodláte sníst ještě teplou..) hoďte na něj cibulku a po chvíli i houby. Nechte chvíli na ohni, houby pustí vodu, bude se to dusit. Připravte si na pánvi máslovou (případně jinou. dělal jsem s olejem, nemám odzkoušení hotové) jíšku. Houby s cibulkou osolte, opepřete, a poté zalijte trochou vody. (a asi přidejte masox, nebo něco podobného. jíška chuť ubere) Nechte chvíli vařit a vhoďte jíšku. Zamíchejte a za dvě minuty máte hotovo. Lze použít spolu s masem, případně jsem dělal touto omáčkou zalité zapékané brambory.

Houbový guláš

Potřebujete 400g hub, dvě cibule, dvě rajčata, 4 lžíce smetany, česnek, papriku, pepř, kmín, sůl a olej. Očistěte houby, nakrájejte na menší kousky, oloupejte a nakrájejte cibuli a česnek. Cibuli nakrájejte nahrubo, česnek na dosti jemno. Rozpalte v hrnci olej, osmažte cibulku, přidejte česnek. Po chvilce přidejte houby, posypte solí, paprikoui, pepřem a kmínem dle chuti, duste asi 20 minut. Poté přidejte nakrájená rajčata, a duste až budou na kaši. Na závěr přidejte smetanu.

Houbové řízky

Z několika druhů hub se dají obalením a osmažením vcelku udělat vynikající řízky. Jde hlavne o bedlu, kde se používá její klobouk, a pýchavku, kde se krájí houba na plátky. Každopádně příprava je jednoduchá, a jídlo je to vynikající, mohu vřele doporučit. Je potřeba akorát houbu očistit (nakrájet) trochu osolit, obalit ve vajíčku a strouhance a usmažit na pánvi.

Houbofleky

Potřebujete houby, cibulku, trochu špeku, a fleky (nudle, špagety, vřetena, skoro jakékoliv těstoviny). Nakrájejte houby, cibulku a špek. Ten dejte jako první na pánev, a až se rozsmaží přidejte cibulku a houby, SMažte (spíše duste, houby pustí vodu) jen chvíli, smíchejte s fleky, dejte do zapékací misky a nechte trochu zapéct. (můžete případně nahoru postrouhat trochou sýra, a přidat vejce. Taktéž solte a kořeňte podle chuti)

Špízy z hlívy

Potřebujete hlívu ústřičnou, šunku, eidam, anglickou slaninu, vejce, trochu škrobu, sůl a koření. Hlívu trochu povařte aby změkla. Všechno nakrájejte na kousky, napichujte střídavě na jehlice (špejle poslouží), osolte okořeňte dle chuti. Rozšlehejte vejce s trochou škrobu, obalte v něm špízy a osmažte. Dobrou chuť, je to dobré, a poměrně nenáročné jídlo.

Bylinková omelete s houbami

Potřebujete houby, trochu angl slaniny, vejce, cibulku, bylinky, sůl a pepř. Nakrájejte houby, cibulku a slaninu. Tu rozškvařte na pánvi ve trošce oleje, přidejte cibulku, houby, duste asi čtvrt hodiny. Ochuťte solí, pepřem, případně kapkou octa dle chuti. Rozšlehejte vejce s bylinkami, (dle chuti, bazalka, oregano, kopr, cokoliv) a případně můžete přidat trochu strouhaného sýra, omelete bude lehčí, nadýchanější. Osmažte po obou stranách, položte na talíř, pokryjte houbovou směsí, přeložte a jezte. (U původního receptu je uvedena doba přípravy tři čtvrtě hodiny, ale pokud si děláte trochu jen pro sebe, tak stihnete na jedné pánvi smažit houby, na druhé omeletu, a máte to velice rychle.)

Houbo houbo kdepak jsi

Každý kdo alespoň občas chodí pobíhat po lese v záchvatu: Chci aspoň jednu jedlou houbu zná ta období kdy houby rostou a kdy nerostou. Je totiž potřeba si uvědomit, že plodnice houbby není ve skutečnosti sama hmota houby, ale že je pouze plodem vyrůstajícím z podhoubí majícím za účel zařídit pro danou houbu rozmnožování. A to platí nejen o jedlých houbách, ale i ta prašivka vyrostla stejně a ze stejných důvodů. A dokonce je mechanismus vyrůstání plodnice poměrně složitý a vyžaduje dosti specifické podmínky. Je totiž potřeba aby na dvě spojená vlákna podhoubí přišlo přesně akorát dosti vody aby začaly vytvářet onen houbovitý útvar. A proto se nedivte, pokud i když to v lese vypadá pěkně, tak v něm nenajdete nic.

Špička obecná

A aby to tady zas nebylo úplně jen o jedění hub, tak dodávám další houbu v čechách sbíratelnou. Je jí špička obecná (Marasmius oreades) jejíž jméno pochází z jejího špičatého tvaru klobouku. Ten má barvu světlehnědou, zatímco její třeň je tenký, dlouhý docela pružný a o něco světlejší než klobouk. Roste obvykle po dešti na loukách, podél cest, na zahradách.

Kulajda

Klasická kulajda je jídlo velice jedlé pro některé lidi, zatímco jiní nemající rádi kopr se mu raději vyhnou. ALe jak se připravuje? Vemte cibulku, nakrájejte osmažte a zalijte vodou. Přidejte asi 4-5 brambor nakrájených na kostičky. Přidejte sůl a kmín a nechte chvíli vařit. Až budou brambory skoro měkké tak vemte kyselou smetanu, zamíchejte do ní asi 4 lžíce mouky, a přidejte do hrnce. Přidejte namočené houby. Nasekejte na drobno svazek kopru, (nebo kompotovaný lze také použít) vhoĎte do polévky spolu s asi třemi bobkovými listy. Dochuťte octem a solí a máte hotovo.

Zelňacka s houbami

Jako další vynikající houbový recept mohu doporučit houbovou zelňačku. Dělá se následovně: Vemte jednu velkou sklenici kyselého zelí, otevřete, slejte, propláchněte a vložte do hrnce. Zalijte vodou, přidejte na kousky nakrájené brambory (30-40dkg), předem namočené sušené houby, bobkový list a pepř a vařte. Na pánvi osmažte cibulku, přidejte mrkev, petržel a kousek celeru a pak vložte do polévky. A nakonec osolit/okyselit/dosladit dle chuti. Dobrou chuť.

Jedlé?

hm, tak tohle byl dobrý fór. koukám na nadpis jedlé houby tak trochu jako blázen. já byl totiž přesvědčený že lezu na jedovaté. Ale co se dá dělat, když už jsem tady, tak by ze mě mělo vypadnout něco užitečného ne? No, dneska vzhledem k tomu jak málo jsem se v noci vyspal, tak asi fakt nic.

Houbová pomazánka

Houby (lišky, a nebo vlastně skoro jakékoliv) dusit na osolené cibulce doměkka, pak přidáme česnek. (podle chuti, obvykle docela dost) Výslednou hhmotu rozmixovat, a smíchat s falešným máslem (rama, perla, něco podobného) asi 2:1 (1 hub). Výsledek se dá úspěšně mrazit, takže si této pomazánky můžete nadělat docela dost do mrazáku do zásoby na zimu kdy houby nejsou.

Holubinka mandlová

Holubinka mandlová
(jedlá a chutná)

Obecné informace: Klobouk polokulovitý, později plochý, uprostřed prohloubený, světle až tmavě masově fialový se žlutými skvrnkami. Lupeny bělavé, často s rezavými skvrnami, třeň bílý.

Výskyt: Roste od počátku léta v listnatých a jehličnatých lesích.

majovka

V mládí bývá zbarvená stejně jako Čirůvka májovka, rná však spíše ovocnou vůni, později nepříjemně páchne po spermatu a zejména za suchého počasí červená. Klobouk má tenčí dužninu a je radiálně vláknitý. Lupeny pak jsou prořídlé a v období zralosti získávají špinavě nahnědlou barvu.
Rodové znaky: Čirůvky(Calocybe) jsou ve střední Evropě tvořeny 13 druhy. Většina z nich se vyznačuje zářivými barvami, jako je např. fialová, zlatožlutá a růžová, jsou drobnější než Čirůvka májovka a většinou se vyskytují jen vzácně.

Čirůvka májovka

Vůně a chuť: silně moučná, poněkud vtíravá. Klobouk: krémově bělavý, vzácněji také okrově nažloutlý, někdy i nahnědlý, dužnatý, matný a lysý, Ø3-10 cm. Lupeny: bělavé, velmi husté, zoubkem přirostlé. Třeň: bělavý, válcovitý, kompaktní, často dost krátký. Výtrusný prach: neamyloidní, bílý. Výskyt: na travnatých lesních stanovištích, pod křovinami, s oblibou v parcích, v lužních lesích. Nápadná je časná doba výskytu, pohybující se od konce dubna do poloviny června; na podzim se nevyskytuje. Záměna: Díky ranému výskytu je nebezpečí záměny poměrně omezené. Velmi podobná může být na podzim rostoucí Čirůvka kosatcová (Lepista irina), která však postrádá ostrou moučnou vůni. Závažné následky by mohla mít záměna s vláknící začervenalou (Inocybe erubescens).

Bedla odřená

Klobouk: světle okrově hnědavý, vypouklý, pokožka klobouku zvláště na okraji výrazně popraskaná, dužnina pod ní je bělavá, 0 5-12 cm. Lupeny: bělavá, těsně přiléhající. Třeň: bělavý, po stisku lehce hnědnoucí, povrch není žíhaný, zplihlý slabě vyvinutý prsten, hlízovitě rozšířená báze. Dužnina: bělavá, při poranění nečervenající. Výskyt: na otevřených stanovištích, většinou na polích; srpen až říjen. Záměna: Určitou podobnost vykazuje bedla vyhrblá (M. mastoidea), která má rovněž hladký třeň. Liší se však mohutnějším vzrůstem a vzpřímeným prstenem. Bedla vysoká (M. procera) se vyznačuje třeněm s výrazným žíháním. Menší formy rostoucí v pozdním podzimu sice mívají výjimečně i hladký třeň, je však možné je rozeznat podle třenového prstenu s dvojitým okrajem, zatímco u bedly odřené se vyvíjí jednoduchý prsten. Bedla červenající (M. rhacodes) má červenající dužninu.

rasisti

Myslím, že ta diskuse je přepjatá a oboustranně rasistická:) (ve skutečnosti jsou rasisti všichni kromě mě:)). O Vernerovi není pochyb, ten jeho text sice může ironizovat, ale ironizuje spíš skutečnost v New Orleansu, rasismus Verner nijak nepřekračuje, je v něm zasazen. U Königsmarka (a Švece) nejde ani tak o rasismus jako o snahu ukázat nevhodnou sociální korektnost na stejně nevhodném příkladu. V boxu je totiž běžným pravidlem, že se boxeři identifikují podle barvy trenýrek, protože v případě, že jsou oba běloši nebo oba černoši, není tak úplně snadné je odlišit.

Smaženice

Usoudil jsem, že v tomto blogu určitě bude místo i na popisy kuchařského využití dotyčných nálezů. Takže se zde budou nalézat i recepty. Tož započněměž smaženicí, tradičním to pokrmem z hub. (rostlinných, niikoliv sousedů co vám zírají do košíku, to je kanibalismus.) Potřebujeme houby, cibulku, vajíčka, sůl a něco málo pepře. Postup je následující: nakrájíme cibulku a houby. Cibulku osmažíme, přidáme houby, necháme chvíli smažit, (spíše trochu dusit, houby pustí vodu) pak na to rozklepněte vejce, osolte a opepřete dle chuti a dlabejte. obvykle se podává s chlebem.

Klouzek obecný

Klouzek, houba to kluzká. Tak by se asi dala zjednodušeně popsat jedna z našich nejběžnějších hub. Klobouk má hnědý o průměru 5-10cm, se žlutými rourkami, jeho třeň je bíložlutý. Roste pod borovicemi (často pdo mladými sazenicemi) v červnu až říjnu. Za vlhka mazlavý, slizský, odtud název. Múže u některých lidí vyvolávat alergickou reakci, pokud po jeho požití pociťujete problémy, tak se mu napříště vyhýbejte.

Choroš šupinatý

Choroš šupinatý je houba cizopasící na dřevě (živém i mrtvém) v mládí jedlá. Má žlutohnědý klobouk s hnědými hrubými šupinami, na jehož spodní straně jsou široké krémověžluté rourky. Vytváří ve dřevě bílou hnilobu.

Ryzec pravý

Ryzec pravý (Lactarius deliciosus) je velmi chutnou jedlou houbou rostoucí od srpna do listopadu v smrkových lesích, hlavně podél travnatých cest poblíž mladých smrčin. Má 3-8 cm veliký oranžový klobouk s načervenalými kruhy, jeho třeň je krátký, válcovitý a oranžový. Smaží se jako řízek, nebo nakládá do octa.

Sušení

Povězme si nyní něco o nejstarší metodě uchovávání hub, o jejich sušení a následném používání. Houby se suší již od pravěku. Tehdy pravděpodobně vedla k této činnosti snaha o uchování hub nasbíraných v létě na zimní období kdy bývalo jídla nedostatek. Jde o to, že houba sice při sušení ztrácí vodu, ale zachovává aroma a chuť. Jak se provádí sušení hub? V první řadě je potřeby mít nasbíraný dostatek zdravých čerstvých neplesnivých hub. Ty se nakrájí a buď rozloží na síto, plech či tak něco a nebo se navléknou na nit, a pověsí podle možností mezi trámy, pod střechu, mezi stromy.. prostě kdekoliv je vhodné místo. Plátky hub na sítě či plechu je potřeby hlídat, jestli nechytají plíseň, a jestli řádně schnou, navlečené obvykle uschnou bez problémů. Po usušení je vhodné houby vložit do neprodyšné nádoby (sklenice, piksla) kde v pokojové teplotě vydrží měsíce beze změn. Pokud je chcete uchovávat ještě déle tak vložte celou uzavřenou nádobu do lednice, kde je pak trvanlivost opravdu dlouhá. A na co lze vlastně sušených hub použít? Možností je mnoho, do omáček, polévek (bramboračka s houbama) pod maso.. Podle toho co chcete vařit tak je možné buď použít přímo houby v usušeném stavu, a nebo si je den předem nechat namočit čímž získají zpátky měkkost.

Pýchavka obrovská

Kdo z vás nikdy nenašel někde na louce či u pole bílou houbu velikosti asi kopacího míče, ten nezná pýchavku. Je to jedlá houba která roste ve tvaru koule, či spíše jako trochu podhuštěný míč, protože je širší než vyšší. po dozrání se postupně odzhora rozpadá, a v té době již není k jídlu, ale dokud je dužina pevná, tak se výborně hodí k nakrájení na plátky a osmažení jako řízek. Rekordní houba měřila na šířku 150 a na výšku 60cm, nálezy do cca 50cm nejsou vzácné.

Kozák Březový

Kozák Březový (Leccinum scabrum)je houbou rostoucí od června (a hlavně zárí) do lsitopadu v listnantých lesích a v hájcích bříz, za vlhka poměrně hojně, ale většinou jednotlivě, nebo ve dvojicích. Kozák má poměrně veliký hnědý klobouk, zespodu porostlý rourkami. (vzhled jako molitan) Jeho třeň je bílý porostlý jemnými černými šupinkami. Nelze zaměnit za jedovatou houbu, protože nemá žádného jedovatého dvojníka, jen s dalšími kozáky. (což je sice z houbařského hlediska barbarství a neznalost, ale vzhledem k tomu že chutnají taktéž dobře, není nutné je nějak rozlišovat.)

vejsplecht

Většina hub roste jednotlivě, nebo v trsech či skupinách. Plodnice některých lučních či lesních druhů vyrůstají v tak zvaných čarovných kruzích. Tyto kruhy vznikají rovnoměrným rozrůstáním podhoubí. Jsou vidět již na dálku. Některé druhy hub vytvářejí na obvodu vybledlé nekrotické pásmo. Je to pruh zaschlé, odumřelé trávy, které způsobuje rozrostlé podhoubí tím, že odebírá rostlinám téměř všechnu vláhu. Jinde zase vidíme, nejlépe při pohledu z kopce, tmavější prstenec travního porostu. Příčinou je zvýšený přísun dusíkatých látek z houby do kořínků trav. Pokud narazí houbař na takovýto pruh, tak s určitostí přímo v této zeleni najde plodnice hub.

hriby

Hřib žlutomasý (babka)
Obecné informace: Proměnlivý druh s různě zbarveným kloboukem, který rozpraskává a v trhlinách bývá červený. Pro sběr jsou vhodné spíše mladé plodnice. Častá červivost.
Výskyt: Od léta do podzimu v listnatých i jehličnatých lesích. Velmi hojný.

Hřib nachovýtrusý
Obecné informace: Klobouk v mládí vyklenutý, brzy rozprostřený, tabákově hnědý až světle šedohnědý. Rourky zpočátku světle šedožluté, pak tmavě tabákově hnědé, při doteku tmavnou.
Výskyt: V jehličnatých lesích vyšších poloh, pod listnatými stromy jen vzácně

...

Jak bych to rehl. tenhle blog je v podlstate o houbach ktere muzete jist vice nez jednou a to i bez zazivacich obtizi, ci nahleho umrti. Zatim je tu par hub, ale uznejte ze i s detailnim popisem. S blizicim se podzimem budou utesene pribyvat dalsi, protoze lidi jsou blby a kdyz se nekouknmou na net tak nejen seberou, ale i sezerou kazdou houbu co najdou. a jak vime ze zprav tak i klidne muchomurku zelenou, coz je celkem v riti

Bedla

ČERVENEJÚCA Lepiota rhacodes (VITT.) QUÉL. Syn.: Makrolepiota rhacodes (VITT.) SING.

Klobouk je široký 60-160 mm, nejdříve kulovitý, později klenutý až plochý s malým hrbolkem ve středu. Velké šupiny, u mladých plodnic bledě hnědé, u starších tmavohnědé, jsou uspořádané soustředně. Hrbolek uprostřed klobouku je tmavší. Lupeny jsou vysoké 12-16 mm, od třeně odsedlé, husté, tenké, bělavé, po poranění červenající. Třen je vysoký 80-180 mm a tlustý 8-12 mm, hladký, bělavý, později okrově hnědavý, dole ztlustělý až do kulovité hlízy, snadno vylomitelný z klobouku. Posuvný prsten je vatovitě jemný. Dužnina je bílá až bělavá, voňavá, jemná a chutná. Na vzduchu rychle žloutne, červená a později hnědne, stejně jako celý povrch plodnice po otlačení. Výtrusy jsou velké 9-12 x 6-7 um, hladké, elipsoidní, bezbarvé. Výtrusný prach je bílý.

Bedla červenající roste v létě a na podzim (červenec až říjen a někdy i listopad), nejvíce v září. Lze ji najít v listnatých i jehličnatých lesích, ale také v zahradách a parcích, většinou pod listnatými stromy.

Je to velmi dobrá jedlá houba, téměř se rovnající bedle vysoké, která je známější. Červenání a hnědnutí povrchu plodnic některé houbaře odrazuje, ale neprávem. Chutné jsou zejména klobouky této bedly připravené na tuku a obalované pouze v mouce nebo jako vídeňský řízek. Třeně jsou tuhé a dají se použít do polévek čerstvé nebo i sušené a semleté na houbový prášek. V zahradách, parcích a na kompostech roste ojediněle blízce příbuzná bedla zahradní (Lepiota hortensis PIL.), která má hnědou hlízu a je údajné jedovatá. Je patrně totožná s bedlou jedovatou (Lepiota venenosa BON.), popsanou ve Francii. Bedle červenající se červenáním trochu podobá pečárka lesní (tab. 32). kdežto bedla vysoká (tab. 29) se od bedly červenající nejlépe pozná podle toho, že její dužnina vůbec nečervená. Lidových jmen bedla červenající mnoho nemá, jen např. na Chodsku sejí říkalo biskup nebo biskupská čepice.

Liška obecná

Liška obecná (Cantharellus cibarius) roste v červnu až říjnu v listnatých i jehličnatých lesích. Je to velice dobrá jedlá houba ponemšího vzrůstu (2-6cm) charakteristická jak svojí oranžovou barvou, tak vůní. Její vzhledem podobná jedovatá houba je hlíva olivová, která však roste na dřevě, a postrádá vůni. Liška nemá na spodní straně klobouku lupeny, ale ztluštělé lištny, které mají na průřezu přibližně stejnou výšku i šířku.

Žampiony

Žampion (pečárka polní, zahradní a pár dalších) je velice oblíbenou houbou. Je poměrně rozšířený v přírodě, ale naprostá většina se jich pěstuje v pěstírnách pro jejich vysokou kvalitu a jsitotu, že to co máte na talíři je opravdu žampion a ne jemu podobná muchomůrka. Jde o skutečně velice chutnou houbu, kterou lze doporučit prakticky k jakémukoliv použití, tj od salátů, pod maso, do polévek, omáček i k zavařování jako houbičky na kyselo.

Babka (hřib žlutomasý)

Od Prostředka léta až do podzimu roste velice hojně v lesích listnatých i jehličnatých. Skoro by se dalo říct, že je to naše nejběžnější houba. Je středního vzrůstu, dosti proměnlivého tvaru klobouku a velice často červivá. Celkově je to nehezká houba, protože klobouk je většinou rozpraskaný, odtud lidový název. Ke sběru jsou vhodnější mladší plodnice.

Holubinka zelená

Holubinky patří, naštěstí pro nás, gurmány k málo sbíraným jedlým houbám. Sváteční houbaři vyrážejí do lesa spíše na sběr hřibovitých hub a mají většinou tolik slušnosti, že to, co neznají, nerozkopnou. Má mírně palčivou chuť a trávově zelený klobouk. Je velice křehká. Při kuchařské úpravě z klobouku sloupáváme jeho slupku. Většinou roste pod břízami, ale i ve smrkovém lese. Lidé jí většinou nesbírají z obavy, že jí zamění za proslulou mucomůrku zelenou. Holubinky ale nikdy nemají pochvu a prsten.

Hřib královský

Tento hřib byl jistý čas pro svou vzácnost dokonce chráněný zákonem. Jeho klobouk je krásně růžový až sytě červený. Pokud ho otlačíte, nebo naříznete, zbarví se poškozené místo zelenomodře. Ústí trubek jsou drobná, okrouhlá a zlatožlutá. Dužina je žlutá, dole na třeni hnědavá a tuhá. Velmi jemně voní a chutná.Roste od července do září. Bohužel díky jeho vzácnému výskytu ho naleznete doslova párkrát za život, pokud nemáte předem vytipovaná místa, kde každým rokem vyroste. Já osobně jsem jej nalezl pouze jednou za svůj krátký život.

Hřib smrkový

Hřib smrkový roste od července do října. Klobouk je masitý a šťavnatý, pravidelně vyklenutý a světle kaštanový až tmavě hnědý a dost široký. Při otlaku a řezu nemění barvu. Noha je dlouhá a tlustá. Maso pod kloboukem je bílé, zdobené jemnou síťkou. Dužnina je čistě bílá. Perfektně chutná. Hřib smrkový je z rodu tzv. praváků a je nejčastěji k nalezení. Záměna za jedovaté hřiby a jiné houby u vzrostlých jedinců nehrozí.

Hřib koloděj

Klobouk je masitý, široký 60-200 mm, v mládí pravidelně vyklenutý. Je světle hnědý. Třen je dlouhý a tlustý, často soudkovitý, břichatý, celý světle hnědý. Chuť i vůně jsou klasicky hřibovité. Roste od konce května do září. Je to vynikající houba. Patří k nejhledanějším a nejlepším houbám a hodí se pro všechny kuchyňské úpravy a všechny způsoby konzervace. Možnost záměny s jedovatými nebo nejedlými houbami je u vzrostlých plodnic nepatrná.

Hřib kovář

Tento hřib má přímo originální zabarvení. Klobouk je sice klasický- tmavohnědý až černohnědý. Je velký zhruba 5 - 20 cm a polokulovitý ale jeho noha je 5 - 15 cm dlouhá a kyjovitá. Vv dolní polovině rozšířená. Nahoře je žlutavá a směrem dolů přechází do olivova, pokryta nachovými šupinkami. V trávě přímo září. Pokud tuto houbu otlačíte, začne modratí. Je to vyhledávaná a mimořádně lahodná houba, bohužel také málo rozšířená.