Lesní nebo pěstované

Jaký je rozdíl mezi "pravými" lesními houbami, oproti těm pěstovaným? V praxi skoro nulový, ba dokonce ty pěstěné bývají lepší kvality, protože jsou pěstěné za optimálních podmínek, neprší na ně, slimáci je neožerou, těžké kovy by neměly obsahovat. Respektive pokud jsou pěstované na čistém podkladu, tak k nim nemají vůbec kde a jak přijít. Ostatně, už dlouho mě zajímá odzkoušet si, jak je to přesně s pěstovanou hlívou ústřičnou. Protože obecný návod říká, že je potřeba mít dřevěný pařez či prostě špalek, ten se naočkuje a nechá tak rok prorůstat. Ale přece to musí jít i rychleji, kdyby člověk očkoval buď pytel s pilinami, nebo nějakou štěpkou o kouscích o velikosti maximálně centimetr nebo dva. Přece není možné, aby profesionální pěstírny hub měly obří sklad, kde by rok či dva prorůstalo pár tisíc kubíků dřeva že?

Václavka obecná

Václavka obecná (Armillariella mellea) je jedlou houbou, nalézanou na podzim na našem území značně hojně. Její jméno je odvozenu od toho, že roste na podzim, obvykle právě okolo svátku svatého Václava. Na druhou stranu, tuto dřevokaznou houbu rozhodně nechcete mít nikde poblíž vaší zahrady, protože je opravdu výkonným parazitem, a je schopná proměnit stromy v mrtvý les porostlý houbami. Má obvykle medovou barvu, klobouk má v průměru až 15 cm, v mládí kulovitý, později až zcela plochý. Třeň je ve tvaru i délce značně proměnlivý. Zvláštností václavek je, že skoro vždy rostou ve větším trsu, není divné najít celý košík václavek na jednom místě. Na druhou stranu, václavkami právě pro jejich častý výskyt někteří houbaři opovrhují. Je vhodná spíše do vaření, případně ve směsi hub, nežli samotná. Doporučuje se před použitím krátce spařit a konzumovat jen klobouky, některým lidem se dělá ze tření špatně, protože jsou značně tuhé.

Hlíva

No to ale byla doba co? Už delší dobu jsem uvažoval, skusit pěstovat hlívu ústřičnou, protože je to vynikající jedlá houba. Upřimně, jediné co mě od toho opravdu odrazuje je fakt, že jde o houbu dřevokaznou a že po naočkování prorůstá dřevem docela pomalu. Přesněji dobře prorůst pořádné poleno jí trvá rok. Což je trochu zdlouhavé. Nicméně posledně jsme potkal informaci, že by hlíva měla údajně být schopná růst i na slámě. A to pochopitelně mnohem rychleji, protože sláma je měkká a poskytuje možnost růst na všechny strany. No uvidíme, asi to skusím, minimálně to bude zajímavá zkušenost.

Pěstování hub

Na špičku nože (raději skalpelu) opáleného v plameni a nechaného vystydnout se z sporového otisku odškrábne trochu spor, miska s agarem se pootevře, a uděláním zářezu se spory přenesou na agar. Je nutná rychlost, jinak hrozí kontaminace nežádoucími organismy. Bakterie poletují ve vzduchu okolo nás, a někdy stačí ke kontaminaci i jen jedna jediná, tak jim nedejte moc šancí. A totéž i plísně a kvasinky. Po několika dnech ve tmě a v teple (respektive ne v zimě) začnou spory na agaru klíčit a rozrůstat se. Pravda, zprvu je to velmi podobné klíčící plísni, ale po několika dalších dnech jsou vidět vlákénka, jak se podhoubí rozrůstá. A to od středu všude okolo. Plíseň vypadá jinak, ta se prostě šíří bez nějakého pevného tvaru. Je dobré nechat podhoubí rozrůst po většině plochy petriho misky, a poté si z něj vyříznout pár slibných míst (kde vypadá silné) a umístit je do další, do té doby sterilní misky. Tím si vyberete silnější kmeny, které budou lépe prorůstat substrátem, a odolávat případným infekcím. Všechno to dělejte po sériích, pět petriho misek na každý pokus (očkování spórami i přenesení podhoubí na nový agar) je asi tak minimum. Tedy, pokud chcete mít víceméně jistotu, že něco z toho přežije. Stoprocentní úspěšnost není ani v laboratoři, kde je opravdu čisté prostředí, natož pak doma. Relativně běžný poměr toho co je v pořádku, a něčím kontaminovaných misek je cca 50% nebo méně. Nicméně když si schováte původní sporový otisk tak jej můžete použít mnohokrát za sebou. Jestli byl vydatný, tak obsahuje miliony a miliony spór, a poslouží klidně 40-50 krát po sobě. A přitom se dá pořídit tak snadno. Stačí si najít v krámě nějaké pěkné, čerstvé žampiony. Vybrat z nich pár větších, nicméně ještě uzavřených blankou. V domácích podmínkách na talířek připravit kousek alobalu, na něj skleničku jako poklop.. To celé umístit na pařák do hrnce, nejlépe tlakového, a chvíli nechat vařit. Tím dosahnete sterility. Ze zmiňovaného žampionu stačí odříznout nohu, odtrhnout blanku.. poté nadzdvihněte skleničku (poklop) a na alobal položte tu houbu, pochopitelně lupeny směrem dolů. Nu a pak již jen stačí počkat, po pár hodinách se spory uvolní a vypadají.. (pokračování příště)

Houby II

V principu je postup snadný, do tří deci vody se dá asi 3-5 čajových lžiček agaru, a celá se to nechá chvíli povařit. Pozor, má tendenci dost pěnit, tak aby vám to nevybublalo na sporák. Nejde ani tak o ztrátu trochy toho agaru, ale kdo někdy drhl ze sporáku připečenou želatinoidní hmotu, ten si to určitě nebude chtít zbytečně zopakovat. Do hmoty je ještě potřeba přidat něco výživy, agar sám je naprosto inertní, jen pevná hmota s trochou vláhy. Buď se přidává něco sladkáho (sladovit, med) nebo třeba něco vody z brambor nebo rýže. Provařenou tekutinou se poté plní petriho misky, a to asi tak, aby v nich bylo 3-5 mm po celé ploše. Celé se to přiklopí horní miskou, (někdo ještě doporučuje obalit alobalem, třeba po dvou nebo po třech petriho miskách nad sebou. A vše se naskládá na pařák do nějakého starého papiňáku. (pochopitelně pod pařákem je nalita voda, ani málo ani moc, nesmí se vyvařit všechna, nesmí ale také stříkat na dna misek, protože by mohly prasknout. Hrnec se zavře, a nechá na mírném plameni (nebo na nižším stupni el sporáku) vařit. Od momentu, kdy se uvnitř vytvoří potřebný přetlak a vysoká teplota se vaří asi hodinu. Tím jsou petriho misky s agarem sterilizovány, a máte jistotu, že v nich nyní nejsou žádné bakterie, plísně atd.

Možné pěstované houby

Snad každý zná pěstované žampiony, hlívu ústřičnou, nebo japonské houby šitake. Mnohem méně lidí již ví, že se dá uměle pěstovat například také václavka či jiné dřevokazné houby. Ale málokdo již ví, že existují celé banky spór, jež za malý poplatek rozšiřují spóry mnoha druhů jedlých hub. A že se houby dají pěstovat i v domácích podmínkách. Pravda, není to žádný zázrak, ale jde to.A že vypstovat houbu od spóry až po celou plodnici je extrémně složité a vyžaduje laboratorní výbavu? To není tak zcela pravda, protože ano, ono to chce něco laboratorního skla a čistotu. Ale stačí pár petriho misek za několik desítek kč (dohromady), skalpel, nebo jiný nůž jež se dá opálit v plameni a něco čistého lihu. Jako základní živná půda pro podhoubí se používá agar nebo želatina, lze bez problémů koupit v prodejnách se zdravou výživou.

Aspoň pár obrázků

Je málo času, tak alespoň několik foteček jak vlastně vypadá taková houba. Přesněji, jak to vypadá, než vyroste. Na prvním obrázku je podhoubí v laboratorních podmínkách. Ne vzrostlé ze spory, ale už silnější, přeočkované, na agaru. Na druhém je ještě silnější, opět přeočkované podhoubí. A na posledním holt už, jak vypadá celá houba. To je ale skok, od mikroskopických vláken k značně makroskopické věci. A přitom houby nepotřebují k životu světlo, podhoubí ostatně roste po celou dobu pod zemí.