Usilovný sběr

Když jsem byl malý, měli jsme chalupu u lesa v hotovém houbařském ráji. Tatínek měl už svoje vytipovaná místečka, kde vždycky nacházel tu nejlepší kořist a tak se tím pyšnil, že pokaždé zval s sebou i své kolegy z práce a ti se vraceli úplně nadšení. Jen jedna dvojice - pán s paní - nepřinesla nikdy nic. A navíc se tatínkovi vždycky v lese nějak ztratila. Tatínek byl čistá duše, tak mu to vrtalo hlavou, že říkal:"To není možný, v tomhle přehledným terénu se nikdo přece ztratit nemůže..." A když jednou nastupovali do auta, dodal zamyšleně: "To je divný, že zase nic nenašli...Tentokrát se tolik snažili, vždyť ta paní má dokonce jehličí až na zádech!"