Kámoš krysák

tá dá dá, dá dá tá dm, tá dá dá dá dm, da dá dá dm, da da dá dm dm.. visel sem nad zemí, super tři sestry. Upřímně, výraz kolem jsou stopy krys vě mě vzbuzuje poněkud jiné asociace, než asi bylo původně zamýšleno. Už proto, že stoyp krys nemají nikde b ýt. A možná v tom trochu jede i kamarád, jež před pár lety spáchal sebevraždu, on byl totiž na krysy zatížený. To se celkově opravdu nepovedlo, začíz schánět známého po asi 3 měsících, a kamarádi mi řekli jen: Nikdo neví proč, ale on to udělal, před měsícem měl pohřeb. Nikdo neměl tolik slušnosti, aby mě aspoň na ten pohřeb pozval. Tak jako to zpívá kapitán kid: Nemůžu vynachat takovej svátek, i když mě o to už nepožádá, převčírem umřel a zejtra je pátek, ke hrobu ponesu kamaráda. Upřimně, jsem člověk co vydrží hodně, tohle bylo poprve co jsem uvažoval, jestli yb nemělo smysl se přidat, prostě z toho nuseláku skočit a mít pokoj..

Kyselé houby narychlo

Houbičky se dají nalkádat do kyselého nálevu, v něm pak sterilizovat a vydrží potom i několik let. Ano, jenže ta příprava poněkud trvá, a málokdo ví, že podobné chuti se dá dosahnout již za dva nebo tři dny. Úplně totiž stačí naskládat očištěné (a větší houby na čtvrtky nakrájené) houby do nějaké nádoby, třebas nějaká prázdná zavařovačka se výborně hodí, proložit kořením dle chuti a svařit si trošinku nálevu jako na utopence. Vtip je v tom, že se houby přelijí nálevem ještě docela dost teplým, pak chytí chuť mnohem rychleji. Po vychladnutí stačí dát do ledničky a počkat právě tak dva tři dny. Jednoduché že? Nicméně jelikož to není sterilizované, tak má podobné dobrota jednu nevýhodu, a sice trvanlivost. Je nutné to sníst tak za týden až deset dní, a do nádoby sahat pouze naprosto čistou lžičkou, jinak budete mít místo dobroty plesnivinu. Což mi přiopomíná, někde jsem četl, že se houby dají také zakysat jako kysané zelí a okurky rychlokvašky. To se musí prozkoumat blíže..

Žampiony III

Nyní byste tedy měli mít nádoby s několikacentimetrovou vrstvou substrátu, patřičně prorostlou podhoubím. (poznámka, to že by po celou dobu měl substrát zůstávat patřičně vlhký, ani vyplavený vodou, ani vyschlý je asi jasné..) Ovšem k tomu, aby vám z podhoubí vyrostly samotné houby (plodnice) je potřeba ještě celou tuto substrátovou vrstvu zasypat dalšími 1-2 centimetry nového substrátu, skrze něj by měly po nějaké době začít prorůstat první houby. Sklizeň trvá asi měsíc až dva, kousky vyčerpaného substrátu je možné následně použít jako násadu pro další várku, nicméně tak to nejde do nekonečna, po několika generacích dojde k degeneraci a zmenšení životnosti podhoubí (logicky se projeví v mnohem menší sklizni). Nu, a to je vše o pěstování žampionů.
Mimochodem, i když vyčerpaný, tak lze použitým substrátem docela dobře obohatit kompost, a pokud budete mít trochu štěstí, tak vám na jeho hromadě vyroste hromada žampionů. A že by se tím vyčerpala celá hromada kompostu nehrozí. Případně pokud chcete substrát do kompostu naházet, ale nechcete aby se z něj něco rozrostlo, tak jej na pár dní rozprostřete na sluníčko, v tenké vrstvě. Měl by vyschnout, a podhoubí by to mělo spolehlivě zlikvidovat.

Žampiony II

Nyní tedy máte substrát na pěstování hub připravený, a je potřeba se pustit do samotného osazování. Tedy, houby se nemnoží jako sazenice, ale je potřeba buď jejich výtrusy rozmíchat ve vodě, a substrát jimi pak zalít, nebo vzít pevnou sadbu, což je vlastně kus substrátu již osazený, a rozmíchat jej s ostatním, ale nepředbíhejme. Napřed si potřebujete připravit nádobu se substrátem, vhodný je skladný, plochý tvar. Poměrně ideální jsou například umělohmotné přepravky na ovoce, ovšem vyložené nějaým igelitem, aby substrát nepropadal mezerami. Zpočátku navrstvíme do nádob několik centimetrů substrátu, vpravíme do něj násadu (ať již zálivkou, nebo vmáčknutím několika kousků pevné sadby) a necháme pár dní odležet. Měla by se vytvářet vlkna podhoubí. Po několika dnech již částečně prorostlým substrátem zamíchejte, tak aby se vlákna podhoubí dostala všude, a nechte jej zase odležet.

Pěstování žampionů

Není složité, jen je potřeba zakoupit násadu a udělat (případně též koupit) patřičný výživný substrát. Substrát se připravuje poměrně jednoduše, jen to nějakou dobu trvá. Na jeho přípravu je potřeba něco hnoje, trochu pilin, sekané trávy či slámy, a trochu vápna, nebo o něco více mletého vápence (aby po vyhnití jednotlivých součástí nebyl výsledek kyselý) vše je potřeba smísit na nějaké nepropustné podložce, navršit hromadu (hromádku) a asi 4* zhruba tak po týdnu převrstvit vnější části hromady dovnitř a obráceně. (nesmí vám to vyschnout, pokaždé přilijte trochu vody) Asi po měsíci máte substrát hotový, neměly by v něm být příliš patrné kusy slámy, ani hnoje. Mimochodem, jedná se o velmi výživnou hmotu, to že se tu uvádí na pěstování hub neznamená, že není šikovné jej udělat víc, a přebytky rozhodit po záhonech.

A co takhle si pěstovat?

Idea pěstovat si svoje houby a nebýt tak omezený jen na to, co náhodou vyroste v lese je lákavá. Bohužel Pěstovat většinu oblíbených "divkoých" hub je nemožné, nebo alespoň značně problematické, a správný houbař žampiony pohrdá. Jenže ono se toho jaksi dá pěstovat víc, kromě již zmiňovaných žampionů například také hlíva ústřičná (i když z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že přírodně nalezená chutná lépe) a například také václavky a jim podobné houby rostoucí na dřevě. Tam je spíše problém nezamořit dřevokaznou houbou celé široké okolí.

Houby smažené jako řízek

Pro tento způsob zpracování se hodí houby které mají buď ploché klobouky (tradičně bedly, případně kamarád takhle dělá hlívu) nebo se z nich dají nakrájet patřičné plátky (obvykle pýchavky). Ton kdo má rád klasický vepřový řízek, pravděpodobně nebude proti podobnému jídlu nic namítat. Houby se kaorát nenaklepávají, jinak osolit, obalit a smažit bez jakéhokoliv rozfílu od masa. Akrát snad, že pokud původní houby pocházely z nezamořeného lesa, tak by měly být sandněji stravitelné a zdravější než ono vepřové, a naopak. Není snad nutné si připomínat, že houby do sebe absorbují všemožné z okolí, a tudíž pokud okolí obsahuje olovo, těžké či raidoaktivní prvky, tak je houba holt nasaje jako houba.

Sbírané nebo pěstované?

To je otázka jež má na obou stranách spousty obhájců. Na jednu stranou pěstované houby mají výhodu v tom, že jsou snadno k mání, a navíc kdykoliv. Na stranu druhou, pravé přímo z přírody jsou chutnější, aromatičtější, ale holt občas nejsou k najití, nebo prostě nerostou. Zkrátka kařdému co jeho jest, asi nejrozumnějším postupem je používat houby pravé, přírodní, dokud jsou. A pak holt sáhnout po těch uměle vypěstovaných.

Uchovávání sušených hub

Když už jste našli houby, nasbírali je a nasušili, co s nimi dále? Vždyť po tom co jste měli se zpracováním tolik práce, zajisté nechcete aby se vám zkazily. Nu, v první řadě je nutno říct? Houby se suší poněkud důkladněji než například křížaly nebo sušené švestky. Měly by obsahovat co nejméně vody, tenké plátky hub mají bý tpo důkladném usušení tvrdé a křehké. Jak je uskladnit? Mnoho třebas bylinek se uchovává v plátěných pytlících, ale toto není pro houby vhodné. Minimálně ztratí veškeré houbové aroma, a vy byste tak mohli do porkmu nastrouhat dřeve se stejným chuťovým efektem, maximálně se normálně zkazí. Na suché houby je dobrá njaká vzduchotěsně uzavřená nádoba, ideálně taková co neovlivňuje chuť ani vůni, skleněná. Houby mjí značnou trvanlivost v nádobě umístěné normálně někde na polici. Pokud však chcete, aby vám vydržely ještě déle, je možné dotyčnou (asi sklenici) s houbami umístit do chladničky, tam vydrží ještě déle. A nebo v podstatě zavařit. Bez nálevu, jen suché houby ve sklenici, zavíčkovat a nechat projít varem. Ve vakuu mají houbičky trvanlivost až neuvěřitelnou.

Babka

Hřib žlutomasý alias babka je houbou poměrně malou, (typycká velikost klobouku je asi 3 cm v průměru, ne o moc více) s poměrně nehezkým vzhledem. Klobouk totiž bývá obvykle rozpraskaný a nepěkný, jeho barva jš hnědá nebo jnědošedá. Oproti tomu je třeň žlutý, středně tlustý až tlustý, rovný i zahnutý. Jde o houbu rostoucí běžně v listnatých lesích (možná i v jehličnatých, ale já jí jaksi prakticky vždy potkal mezi listnáči, na nějakém vlhčím místě, obvykle na vysokém břehu nad vodou.) Nehezká leč chuťově dobrá.

Kačenka česká

Kačenka česká (verpa bohemica) oo, to potěší, že se houba jmenuje tak vlastenecky. Nicméně sama houba příliš krásná není, řekněme si to poctivě. Poměrně úzký (2-5 cm) a vysoký (3-8) klobouk žlutohnědé či hnědé barvy, zvlněný a zprohýbaný podobně jako je tomu u smržů. Třeň je značně dlouhý, (až 15 cm) tlustý, válcovitého tvaru. Roste na jaře v listnatých lesích, ve spadaném listí. Výborná k nakládání na kyselo.

Net nějak blbne

Tak bohužel, ale článeček o používání sušených hub asi nebude. ANi po několikerém snažení jej nejde odeslat (tento text snad půjde) a navíc dneska jaksi vůbec nejdou přidávat obrázky. Proč nemůže blogger alespoň pár dní fungovat bez problémů? Chápu sice, že je to služba zadarmo, ale přecijen na reklamě vydělávají miliony dolarů, tak proč neinvestují do několika pořádných serverů?

Klouzek sličný

Klouzek sličný (Boletus grevillei)Má klobouk o průměru 4-12 cm (obvykle spíše pomenší) oranžovožluté barvy, dužnina je žlutá, po doteku slabě zelenající. Roste zásadně pod modříny, od června do listopadu, často ve větších skupinách. Výborná jedlá houba.

Rozdíly mezi houbaři

Jsou poměrně značné. Nejde ani tak o to, co sami naleznou, ale spíše jak se v lese chovají, a jak ohleduplní jsou k nalezeným houbám (a jejich podhoubí, skrytému pod zemí). Takyhoubař který se proběhne po lese botami velikosti 50, podupe co se dá, co se nedá tak utrhne, odnese, později bez jakéhokoliv užitku vyhodí... BOhužel podobných je stále dost. A snad ještě horší jsou ti, co nasbírají cokoliv co vyrostlo, a udělají smaženici. Aniž by měli sebemenší tušení, co to v lese potkali. Ne tedy, že bych byl sám odborník, ale přecijen, jdu, sbírám co znám, co neznám nechám ležet a neničím ne?

Jak je na podzim?

Což o to, houby rostou, a ještě by měly růst relativně dlouho a poměrně hojně. O něco horší už je to s houbaři, protože v současné době je v lese po ránu poměrně hnusně, a bude ještě hůř. Zima, vlhko a časté raní mlhy dokáží znechutit jinak krásnou procházku. A přitom je škoda se právě v tuto dobu do lesa nevydat, protože by měly být k nalezení poměrně hojně hřiby a klouzci, případně i jiné. A pomalu už i ta lehce opomíjená hlíva. Tu si sice můžete koupit prakticky v každém supermarketu, ale věřte, pravá, čerstvá z lesa chutná mnohem lépe. A navíc jak ubývá svátečních houbařů, tak relativní hustota hub roste, protože máte větší šanci, že tam kde jste před vámi nebylo deset lidí.

Liška obecná

Liška obecná (Cantharellus cibarius) je velmi známou a ceněnou, výbornou jedlou houbou. Má plodnici i třeň žlutooranžové barvy, klobouk na okrajích zprohýbaný a ve stáří uprostřed s prohloubeninou má na spodní straně žilky vystouplé několik (2-3) mm, sbíhající se postupně realtivně hluboko na třeň. Liška je houba o poměrně proměnlivé velikosti, klobouk má průměr od asi 1 cm, až do maximálních asi 7-8cm. Dužnina je žlutavá, má příjemnou chuť i vůni. Zajímavostí je, že liška prakticky nečerviví. Roste převážně v srpnu a září v jehličnatých lesích (často mezi borůvčím) a její světlejší varianta i v lesích listnatých. Bohužel v posledních letech se stává, že tyto houby vzrostlé v českých lesích končí spíše v Německu či rakousku, protože tam si jich patřičně považují, a tka je výkupní cena relativně vysoká.

Lanýž letní

Lanýž letní (Tuber aeslivum VITT) je jedlá houba rostoucí v podzemí. Plodnice jsou nepravidelně kulovité, s různými výstupky. Mají průměr asi 3-10 cm, na povrchu jsou jakési rýhované bradavkovité útvary. Dužnina je na řezu bílá, později žlutá až hnědavá. Má velmi výraznou chuť i vůni. Roste zřídka od července do listopadu pod listnatými stromy, občas se dá najít vyhrabaný lesní zvěří.

Rostou

Ačkoliv je poměrně chladno, tak houby rostou díky častým dešťům víc než dost. A to nejen, že v televizi ukazovali houbaře, jak nalezli stovky hub za poměrně krátkou procházku, ale doopravdy, stačí se jen zajít podívat do lesa (či pod les) a sami nejspíš také najdete. Známý potkal jen pár desítek metrů od chalupy desítky klouzků, a dvě pýchyvky o průměru asi 20 cm. Takže hurá do lesa.

Hřib modračka

Hřib modračka (modrající, modrák atd..) latinsky Boletus pulverulentus. Svůj název má od toho, že dužnina v řezu po chvilce nabere výrazně modrou barvu, jde o velmi dobrou a poměrně běžnou jedlou houbu. Klobouk má průměr asi 4-12 cm, polokulovitý, dužnatý. Barva klobouku je světle až tmavohnědá, na omak připomíná samet. Trubičky na spodní straně klobouku jsou poměrně vysoké (asi cm) barvy žluté. Třeň je dlouhý a tlustý. Roste od června do září, pod listnatými stromy. Nehrozí nebezpečí záměny za jakoukoliv jedovatou houbu.

Štítovka jelení

Štítovka jelení (Pluteus cervinus) je houbou poměrně větší, klobouk má průměr asi 5-12 cm. Je hnědavý či šedý, vodorovně rozložitý, vláknitý, za sucha rozpukaný, je to houba lupenitá, takže odspodu klobouku vzrůstají lupeny. Třeň je dlouhý, tlustý, plný. Podélně vláknitý, z klobouku se dá snadno vylomit. Roste od května do října na pařezech či kmenech listnatých stromů. Je jedlou hoübou, ale není příliš chutná, tudíž ani vyhledávaná. Je poměrně rozšířená po celém světě.

Klouzek obecný

Klouzek obecný (Boletus luteus L) je jednou z našich dobrých jedlých hub. Jeho název pochází naprosto jistě od faktu, že je jeho klobouk za vlhka poměrně kluzký a slizký. Roste jednotlivě i ve skupinkách přibližně od Června až do Listopadu, to jsou však poměrně vyjímečné případy, běžný je v období od Září do Října. Je vhodný pro jakékoliv kuchyňské použití, není zaměnitený za žádnou jedovatou houbu. Má polokulovitý hnědý klobouk, o maximální velikosti asi 12 cm, běžně však tak 5-6 cm v průměru. Po závoji zůstává na třeni nafialovělý prsten. Spodek klobouku tvoří rourky, máslově žluté barvy, pevně přirostlé. Třeň je poměrně krátký a tlustý, žluté či bělavé barvy. Obvykle roste v borových lesích, lze potkat i ve smrčinách.

Rychlé kyselé houbičky

Zavařované houby na kyselo jsou zajisté výbornou pochoutkou. Nicméně, málokomu je známé že se dají připravit i mnohem rychleji, nežli nalít octový nálev na houby, zavařit a nechat měsíc rozležet. Stačí totiž do sklenice (ideálně zavírací na víčko se závitem) umístit patřičné množství hub (malé celé, větší půlky či čtvrtky, z opravdu velkých řezy), svařit trochu octového sladkokyselého nálevu s kořením, a až ochladne houby jím zalít a sklenici zavíčkovat. Nevýhodou je, že takto připravené kyselé houbičky nejde dlouho skladovat (nejsou sterilizované horkem) výhodou ej naopak rychlost s níž jsou připraveny ke konzumaci, a to, že se horkem nepoškodí aroma a ta trocha vitamínů v houbách. Lze doporučit, skoušel jsem i malé žampionky, výborné. Jako nálev obvykle používám ocet s vodou v poměru asi 1:3, trochu cukru, nějakou tu kuličku pepře, nového koření a lístek bobkového listu.

Holubinka mandlová

Holubinka mandlová (Russula vesca) je velmi dobrou jedlou houbou. Roste většinou v dubových lesích, lze však najít i v smrkových, borových či pod osamělými stromy (většinou opět duby). Klobouk má průměr 4-12 cm, je zprvuvyklenutý, později víceméně plochý, jen s malou prohlubeninou uprostřed. Barva klobouku je od poměrně bělavé, přes růžovou až skoro k červené. Jde jako u všech ostatních holubinek o houbu lupenitou, lupeny mají barvu bělavou. Třeň je krátký, tvrdý a směrem dolů se zužující. Dužnina je na řezu bílá. Roste od Července do Září. Výborně se hodí na jakékoliv kuchyňské využití.

Šťavnatka březnovka

Šťavnatka březnovka (Hygrophprus marzuolus) je malou houbou rostoucí v našich lesích. Má pomenší hnědý klobouk, masitý, ale pokřivený a popraskaný, lupeny světlé. Třeň je silný ale nevysoký. Roste přibližně od března do května v lesích jehličnatých i smíšených, často skrytá pod listím. Obrázek se mi bohužel nepodařilo sehnat, takže není a nebude.

Krupková polévka s houbami

Potřebujete:
krupky, asi 50g, litr a čtvrt vody, 150g brambor, trochu sádla, čtvrt kg hub, nebo cca 25-30g sušených, cibuli, kmín (mletý, nebo celý), sůl, pepř, petrželku.
Co s tím? Vypertr krupky a vařte je v osolené vodě do poloměkka, přidejte na kostky nakrájené brambory a kmín. Na sádle udělejte trochu jíšky. Houby vložte do hrnce k bramborám a krupkám spolu s jíškou, (sušené nechte předem namočené v teplé vodě) dle chuti osolte a opepřete a vařte do změknutí brambor. Navrch přizdobte nasekanou petrželkou. (opravdu není nutná..) Podobně jako například u bramboračky jde o polévku, které stačí coby hlavní jídlo..

Holubinka odbarvená

Holubinka odbarvená (Russula decolorans) patří mezi mnoho druhů výborných jedlých holubinek, mirně štiplavá příchuť v jídle zmizí. Klobouk je široký 6-12 cm, barve je od meruňkové přes bledou oranžovou po světle okrovou, zvláštností je, že lze snadno sloupnout pokožku klobouku až daleko ke středu. Lupeny jsou středně vysoké, šedé. Třeň je vysoký (i 13 cm) tlustý 1,5-2,5 cm, válcovitý, směrem dolů se zužující. Roste od července do září, převážně ve vlhkých borových lesích, místy značně hojně. Je podobně jako jiné holubinky velice citlivá a křehká, hodí se k urychlené spotřebě.

Bedla ala husa

Zajímavý recept který využívá bedly, tak sem s ním. Potřebujete bedly (jakýchkoliv jedlých druhů) sůl, kmín, olej. Vhodné jsou plně vyvinuté veliké klobouky, protože se nejlépe položí na pánev, nicméně s trochou násilí jde vše. Houby vezmeme, odkrojíme třeňe, klobouky posolíme a pokmínujeme. Vložíma na pánev na olej a smažíme na mírném ohni, nejprve z horní strany, po jejím zahnědnutí klobouky otočíme a osmažíme i ze strany lupenů, a to do růžova. Osmažené klobouky postavíme na nějakou další pánev nastojato, aby z nich okapal přebytečný tuk. Takto upravené bedly mají chuť velmi podobnou pečené huse, jako přílohu lze doporučit prakticky cokoliv a pivo navrch.

Houby - papavé

Každá houba je jedlá, praví jedno pořekadlo. Některá však pouze jednou! No, to už je na každém člověku, jestli experimentuje s vlastními znalostmi a vydá se do lesa na sběr, či zda vsadí na jistotu a koupí si v krámě zaručeně nezávadnou hlívu či žampióny. Dnes mne ale při pomyšlení na houby chytají hlavně chutě! Vzpomínám na to, jak babička vždycky zaběhla do lesa na bedly či růžovky (a ona je nejen vždy bezpečně poznala, ale také pokaždé našla). Doma je očistila, nakrájela na silnější plátky, plech na pečení položila na rozpálený tál starodávného sporáku, pomazala trochu domácím utlučeným máslem a houby krátce opékala, sypala solí a v hmoždíři rozdrceným čerstvým kmínem! To byla dobrota, za kterou bych jako malý kluk duši dal! Od té doby jsem si tak nepochutnal. Možná proto, že bedly najdu málokdy a růžovky dost dobře nepoznám, takže je raději nesbírám a ze žampionů to nedopadne stejně. Nebo pro to domácí máslo či sporák vytápěný dřívím a uhlím? Skutečně nevím! Vím jen to, že zase jedna pohádka mládí je pryč. Škoda!

Čirůvka májovka

Čirůvka májovka (Calocybe gambosa) je jednou z hub jíž je možné najít právě touto dobou. A bez ohledu na to, že člověk podvědomě hledá houby v lese, tak májovky je potřeba hledat na travnatých plochách, podél lesů, či na lesních okrajích. Má na okrajích podinutý klobouk krémovo smetanové barvy. Třeň je relativně tlustší a krátký. P/ozor, je zaměnitelná za jedovatou vláknici načervenalou.

Co všechno lze nyní najít v lese?

Počasí je letos poměrně neobvyklé, prakticky se přerodila zima v léto, a jaro někde vynechali. Nicméně nás se teď týká poměrně důležitá věc, a sice, co lze za těchto podmínek najít, co roste? Rozhodně roste čirůvka májovka, kamarád mi psal že jich našel požehnaně. Dále lze najít hlívu, vyrostlo jí na vhodných místech také dost. Navíc nějaký ten smrž, ucháče, prostě roste toho dost, místy celé trsy. (fotku jsem si půjčil bez dovolení autora, ale nádherně ukazuje jak se přiroda zbláznila, toto opravdu není běžný nález)

Jaro

Tak nám konečně začíná jaro, houby zase porostou. A že by se dalo očekávat že při současném oteplení, a vlhké půdě po roztálém sněhu by toho mohlo růst docela dost. Nu zdá se že je nejvyšší čas vyrazit do lesa, najít si voňavé místečko které není rozšlapáno tisící jinými houbaři a prohrabat pak celé okolí. Ale pozor, posbírat v touze po prvních jarních houbách i nějakou tu jedovatinu by vám rozhodně neprospělo.

Jidášovo ucho

Ucho jidášovo (Hirneola auricula-judae) je houbou poměrně běžnou, i když se to nezdá. Má plodnice o velikosti až 10 cm v průměru, (většinou spíše 3-4 cm) které jsou tenké jen několik milimetrů a mají tvar škeble či opravdu ucha. Barva je hnědá či červenohnědá, roste na odumřelém dřevu listnatých stromů, nejaději má akát a bez. Ucho se výborně hodí do jídel podobných čínským, případně do omáček či k masu. Je prakticky totožné s čínskými černými houbami.

Zase jednou problém

A tentokrát ne až tak na mé straně obrazovky, jak by řekli komunističtí hlasatelé. Jakýsi problém se děje na bloggeru, a nejdou do blogů přidávat obrázky. (tak trochu bych si tipl, že jim možná došlo místo na disku, nebo tak něco) a tak vcelku snažit se dneska vyprodukovat něco hodnotného nemá smysl. Ale přecijen když už píši nějaké posty na všechyn své blogy, tak nemohu opomenout ani tento. A také ybch se chtěl omluvit, dlouhou neaktuálnost způsobila moje závislost na online hrách, američané dobře ví proč pařany léčí jako drogové závisláky.

Bedla červenající

Bedla červenající (Lepiota rhacodes) je houbou dorůstající značně velkého vzrůstu, plodnice měří v průměru 6-15 centimetrů, třeň je vysoký až skoro 20. Klobouk je pokrytý tmavými šupinami uspořádanými do soustředěných kruhů, uprostřed klobouku je vystupující hrbolek. Lupeyn na spodku klobouku jsou tenké, husté a relativně vysoké. Třeň je na spodku ztluštělý, dá se snadno vylomit z klobouku. Dužnina na řezu žloutne, a pak červená, od toho název. Roste koncem léta a na podzim, v listnatých i jedličnatých lesích, ale také na zahradách a v parcích. Třeň je relativně tuhý, hodí se spíše do omáček či polévek, zato klobouk se těší veliké oblibě upravený coby řízek.

Hlíva ústřičná

Je dřevokazná houba, a proto pokud ji chceme pěstovat, potřebujeme buď vhodné dřevo, nebo nějaký substrát ze slámy či sena. Substráty je potřeba připravovat ze zdravé, neplesnivé slámy, a i tak se doporučuje ji poměrně důkladně spařit, abyste měli jistotu, že již neobsahuje zárodky jiných hub. Poté naplníme do nějakých silnějších PE pytlů, a necháme někde poblíž zdroje tepla, aby hmote vychládala jen pomalu. po přibližně 24 hodinách je potřeba pytel umístit svisle (pověsit, postavit) a proříznout v jeho spodní části otvor či otvory, jimiž vyteče přebytečná voda. Nechte pomalu vychládat asi na 30oC a pak naočkujte sadbou. (Ta by se neměla příliš dlouho skladovat, tak měsíc až dva jsou maximum, čerstvá dá nejspíše lepší výsledky, rychleji.) Naplněné pytle naskládejte do místnosti kde je asi 20o, nemělo by na ně svítit slunce. Substrát by měl být stejnoměrně prorostlý zhruba za 14 dní (v optimálních podmínkách) až 3 týdny. Poté je vhodné jej na několik dní zchladit, podpoří se tím tvorba plodnic. Poté přeneste pytle do slabým světlem osvětlené místnosti, a prořežte do nich několik otvorů (10-20) jimiž budou plodnice prorůstat ven, aniž by docházelo k přílišnému vysychání. Sklízíme vždy celé trsy plodnic, a to vylomením. Celkově vyroste několik sklizní, neuspěchejte to, a nevyhoďte ještě plodící substrát.

Co bude dál?

Upřímně, netuším, snad opravdu nějaký ten pokec o hlívě a šlus. Když kamarád zakládal blog, říkal jsem mu, že houby jsou hovadina, protože člověku relativně rychle dojde materiál, ale on se tvářil jako že ne, že všechno bude v pohodě. Kamarády občas raději nakopat, než po nich chtít nějakou vážnou práci.

Žampiony 3

Takže nyní máte připravený substrát ve kterém budete houby pěstovat i krycí zeminu jíž jej překryjete shora. Další co potřebujete je samotná sadba. Ta se dá dnes bez problémů koupit ve větších zahrádkářstvích, ale proč kupovat (na osazení více truhlíků) kila a kila sadby, když to jde i jinak? Jak zapěstovávat houby, touhle informací se stránky o žampionech příliš nehemží. Lépe řečeno není tam o tom ani jediná zmínka. Zato stránečky o pěstování naprosto jiných hub (lysohlávek) o tom mluví naprosto jasně a přesně. Potřebujete sice jisté laboratorní sklo, ale to se dá koupit za pár stovek kč, a pokud chcete pěstovat trochu více než jen jeden truhlíček ročně, tak se vám asi vyplatí. Minimálně jakzajímavá zkušenost. Takže odtud vás odkáži na stránky o pěstování lysohlávek. Každopádně v okamžiku kdy máte sadbu (ať již získanou jakkoliv) smíchejte jí se substrátem, překryjte asi 2 cm krycí zeminy a to celé zakryjte navlhčeným papírem. A za pár týdnů máte houby.. Jen je potřeba hlídat aby substrát nevyschl. (A pamatujte si, houby nepotřebují k životu světlo, truhlíky můžete klidně naskládat v kůlně či komoře střídavě přes sebe. Jen je potřeba dotyčné místo větrat, CO2 se vytváří i při dýchání bez fotosyntézy.

Pěstování zampionů 2

Zandejte připravený substrát do patřičné nádoby (patřičných nádob) trochu upěchujte. Dále si připravte krycí zeminu (nemůže to být další vrstva substrátu), tu si připravíte následovně: smíchejte něco rašeliny s jílovito-písčitou zeminou (docela jílovitou) prosypávejte mletým vápencem aby výsledná směska byla zásaditá, ph 7-7,5. To celé prokropte 2% roztokem formalínu, zabalte do nějaké plachty a nechte pár dní působit. Tím si připravíte druhou potřebnou hmotu k pěstování. Mezitím vám substrát v bedýnkách ochladl, takže můžete přistoupit k osazení. Ale o tom až zítra. Ps: lepší obrázek jsem jaksi nesehnal.. nebijte mě.

O pěstování žampionů

Hledal jsme hledal, nalezl spoustu informací, nicméně podpořily mě v dojmu že se jako obvykle pokouší udělat firmy z člověka vola a dojnou krávu, aby platil a platil. Tudíž se pokusím skombinovat návod na základě oficíálních informací o pěstování žampionů a neoficiálních informací o pěstování lysohlávek. Dohromady by to mělo docela dobře fungovat. Každopádně základem je, že potřebujete substrát v němž vám budou houby růst. Potřebujete jako základ kvalitní koňský hnůj, a něco sádry. (teoreticky není důvod proč by to nešlo i z jiného hnoje, ale koňský je velice výživný) Hnůj navrstvěte na nepropustnou podložku (nejspíše beton) jednotlivé vrstvy prosypte trochu sádrou. celá hromada musí být vlhká, je li hnůj příliš suchý zakropte trochu vodou. Nechte pár dní odležet, pak hromadu překopejte tak, aby vnější vrstvy skončily uvnitř, je li potřeba opět navlhčete. Opakujte ještě dvakrát, pak je substrát připravený k použití. (pokračování příště)

Pěstování hub

Možná by teké někoho mohlo zajímat jak se dají houby pěstovat, protože relativně nevelká bedýnka zvládne zásobit žampiony celou rodinu a ještě zbyde. Tedy, jak na to? co všechno budeme potřebovat? jakou péči? a v neposlední řadě, jak dlouho to trvá? Pokusíme se tyto otázky poněkud rozebrat a složit z toho nějaký menší seriálek článků o pěstování hub, co a jak. A po žampionech dojde i na hlívu a ostatní houby rostoucí na dřevě, takže se máte vcelku na co těšit, ale to až zítra.

V zimě

Houby sice přežívají, ale za podmínek které v současné době panují opravdu nerostou. A to ani houby označené jako zimní, které by za jiných okolností mohly, -15 a méně je opravdu trochu drsné na organismus jež obsahuje tolik (mrznoucí) vody jako houba. TAkže nyní holt jsme odkázáni na houby sušené, sterilované či pěstované uměle.

Omluva místo hub

Vzhledem k tomu že počasí je jaké je, a že Acess point na střeše mrzne a neudrží spojení bych se vám všem očekávajícím nějakou změnu chtěl akorát omluvit. V současné době běžím na záložní lince přes amatérskou síť CZFREE.NET a přes ni jsem připojen více než mizerně, takže toto je asi do oteplení poslední příspěvek, protože nemá smysl psát něco co díky nekvalitě linky posílám desetkrát. Tedy, sbohem do jara. (asi)

Bramboračka

Bramborová polévka je tradiční české jídlo, a sem k houbám jí přidávám protože hub se do ní tradičně dává poměrně hodně. (pochopitelně, chudší lidé poslali děti do lesa na houby, a jelikož je měli zadarmo tak jich vesele použili hodně. A ono koneckonců na pořádné bramboračce není nic špatného.. Potřebujete brambory, kořenovou zeleninu (mrkev, petržel, celer, cibuli (to vše očistit, nakrájet a do hrnce.. zalít vodou, osolit a dát vařit) dále trochu másla na jíšku, trochu hladké mouky, majoránku a právě zmiňované houby, asi by šly použít i čerstvé, ale spíše se dávají sušené. polévku vařte , chvíli před tím než je vše měkké hvoďte houby. Udělejte z másla a mouky jíšku, taktéž přidejte do hrnce. Na závěr posypte majoránkou.

Houbové koření

Jako houbové koření se používá nejemno i nahrubo drcený prášek z různých druhů hub (sušených). Spíše než jeho příprava je zaqjímavé, že jelikož se jej používá opravdu málo, tak lze často využít i houby mírně jedovaté, avšak se silným houbovým aroma. Nicméně, abych nepomlouval, ony i ty žampiony nejsou špatné.

Ekologie

Významní ekologové jako James Lovelock a sir David King, hlavní poradce britské vlády pro vědecké záležitosti, argumentují, že Británie potřebuje novou generaci jaderných elektráren a že to je jediný realistický způsob jak zvládnout globální oteplování. Současné britské jaderné elektrárny vyrábějí asi 20 procent britské elektrické energie, ale většina z nich má být do roku 2023 vyřazena z provozu.

Anderson konstatuje, že vzhledem k odlišným požadavkům dopravního a topného sektoru postytuje jaderná energetika jen asi 3,6 procent celkové britské energie. "Nahrazení jaderných elektráren plynovýnmi a uhelnými elektrárnami do roku 2020 by zvýšilo emise kysličníku uhličitého o 4 - 8 procent. To lze lehce kompenzovat mírným zlepšením efektivnosti využívání energie.

Žampion

Žampion zahradní zná snad každý, už proto že je to nejběžněji pěstovaná a prodávaná houba. Jeho typický vzhled snad nemá smysl popisovat, zato však neuškodí zmínit to, že dosti běžně roste i divoce, například na loukách podél lesa. (Má v oblibě louky kde je dobytek, hnojení..) Jde o výbornou, i když z hlediska aroma nepříliš výraznou houbu, dá se snadno pěstovat jak ve velkém, tak pro osobní potřebu.

Hlíva ústřičná

Teď jen doufám že se neopakuji příliš často, ale bylo mi líto si v knize zaškrtávat co jsem již použil, a tak se zde možná některé oblíbené houby objeví vícekrát, zatímco jiná nikdy. promiňte mi to, není to úmyslná sabotáž. Ale nyní zpět k samotné hlívě, to je houbha rostoucí v lesích na pařezech či kmenech, volně roste na podzim a v zimě (v chránených místech). Vytváří celé svazky klobouků s podvinutými okraji a lupeny na své spodní straně. Jejich barva je šedavá či hnědavá. Jde o výbornou jedlou houbu, i když je poněkud tužší.

Křemenáč osikový

Křemenáč osikový (Boletus scaber) je jak již jeho latinské jméno naznačuje houbou hřibovitou, tudíž již předem je jasné že má výtrusy v rourkách, a ne na lupenech. Jde o houbu s velikým vysoce vyklenutým kloboukem v barvě oranžové, povrch je matný. Jeho třeň je vysoký, bílý ale pokrytý tmavými šupinami. Roste v období července až října, místy zančně hojně v lesích, nejčastěji (ne však pravidelně) je k nalezení pod osikami. Výborná jedlá houba.

Smaž špičatý

Smrž špičatý Morchella conica je houba jarní, rostoucí od března do května na okrajích lesů případně v zahradách. má tlustý bálý dotý třeň, klobouk je hnědý, pokrytý jamkami, tvar má kuželovitý. Výborná jedlá houba, jež se hodí ke všem druhům přípravy snad jen s výjimkou sušení.

Zase v lese

Začal nám nový rok, s číslem 2006. Popřejme si vzájemně, aby se vyvedl co nejlépe, a abychom měli pokudmožno co nejvíce času na chození po lese, a případně i jiné zábavy. Hodně zdraví, štěstí a co nejméně jedovatých hub ve smaženici. A také bych přál sám sobě, abych pokudmožno zachytil co nejvíce překlepů, a neprezentoval je na netu. Sice každému se stane, ale měl by to po sobě přečíst a opravit.