vejsplecht
Většina hub roste jednotlivě, nebo v trsech či skupinách. Plodnice některých lučních či lesních druhů vyrůstají v tak zvaných čarovných kruzích. Tyto kruhy vznikají rovnoměrným rozrůstáním podhoubí. Jsou vidět již na dálku. Některé druhy hub vytvářejí na obvodu vybledlé nekrotické pásmo. Je to pruh zaschlé, odumřelé trávy, které způsobuje rozrostlé podhoubí tím, že odebírá rostlinám téměř všechnu vláhu. Jinde zase vidíme, nejlépe při pohledu z kopce, tmavější prstenec travního porostu. Příčinou je zvýšený přísun dusíkatých látek z houby do kořínků trav. Pokud narazí houbař na takovýto pruh, tak s určitostí přímo v této zeleni najde plodnice hub.
hriby
Hřib žlutomasý (babka)
Obecné informace: Proměnlivý druh s různě zbarveným kloboukem, který rozpraskává a v trhlinách bývá červený. Pro sběr jsou vhodné spíše mladé plodnice. Častá červivost.
Výskyt: Od léta do podzimu v listnatých i jehličnatých lesích. Velmi hojný.
Hřib nachovýtrusý
Obecné informace: Klobouk v mládí vyklenutý, brzy rozprostřený, tabákově hnědý až světle šedohnědý. Rourky zpočátku světle šedožluté, pak tmavě tabákově hnědé, při doteku tmavnou.
Výskyt: V jehličnatých lesích vyšších poloh, pod listnatými stromy jen vzácně
Obecné informace: Proměnlivý druh s různě zbarveným kloboukem, který rozpraskává a v trhlinách bývá červený. Pro sběr jsou vhodné spíše mladé plodnice. Častá červivost.
Výskyt: Od léta do podzimu v listnatých i jehličnatých lesích. Velmi hojný.
Hřib nachovýtrusý
Obecné informace: Klobouk v mládí vyklenutý, brzy rozprostřený, tabákově hnědý až světle šedohnědý. Rourky zpočátku světle šedožluté, pak tmavě tabákově hnědé, při doteku tmavnou.
Výskyt: V jehličnatých lesích vyšších poloh, pod listnatými stromy jen vzácně
...
Jak bych to rehl. tenhle blog je v podlstate o houbach ktere muzete jist vice nez jednou a to i bez zazivacich obtizi, ci nahleho umrti. Zatim je tu par hub, ale uznejte ze i s detailnim popisem. S blizicim se podzimem budou utesene pribyvat dalsi, protoze lidi jsou blby a kdyz se nekouknmou na net tak nejen seberou, ale i sezerou kazdou houbu co najdou. a jak vime ze zprav tak i klidne muchomurku zelenou, coz je celkem v riti
Bedla
ČERVENEJÚCA Lepiota rhacodes (VITT.) QUÉL. Syn.: Makrolepiota rhacodes (VITT.) SING.
Klobouk je široký 60-160 mm, nejdříve kulovitý, později klenutý až plochý s malým hrbolkem ve středu. Velké šupiny, u mladých plodnic bledě hnědé, u starších tmavohnědé, jsou uspořádané soustředně. Hrbolek uprostřed klobouku je tmavší. Lupeny jsou vysoké 12-16 mm, od třeně odsedlé, husté, tenké, bělavé, po poranění červenající. Třen je vysoký 80-180 mm a tlustý 8-12 mm, hladký, bělavý, později okrově hnědavý, dole ztlustělý až do kulovité hlízy, snadno vylomitelný z klobouku. Posuvný prsten je vatovitě jemný. Dužnina je bílá až bělavá, voňavá, jemná a chutná. Na vzduchu rychle žloutne, červená a později hnědne, stejně jako celý povrch plodnice po otlačení. Výtrusy jsou velké 9-12 x 6-7 um, hladké, elipsoidní, bezbarvé. Výtrusný prach je bílý.
Bedla červenající roste v létě a na podzim (červenec až říjen a někdy i listopad), nejvíce v září. Lze ji najít v listnatých i jehličnatých lesích, ale také v zahradách a parcích, většinou pod listnatými stromy.
Je to velmi dobrá jedlá houba, téměř se rovnající bedle vysoké, která je známější. Červenání a hnědnutí povrchu plodnic některé houbaře odrazuje, ale neprávem. Chutné jsou zejména klobouky této bedly připravené na tuku a obalované pouze v mouce nebo jako vídeňský řízek. Třeně jsou tuhé a dají se použít do polévek čerstvé nebo i sušené a semleté na houbový prášek. V zahradách, parcích a na kompostech roste ojediněle blízce příbuzná bedla zahradní (Lepiota hortensis PIL.), která má hnědou hlízu a je údajné jedovatá. Je patrně totožná s bedlou jedovatou (Lepiota venenosa BON.), popsanou ve Francii. Bedle červenající se červenáním trochu podobá pečárka lesní (tab. 32). kdežto bedla vysoká (tab. 29) se od bedly červenající nejlépe pozná podle toho, že její dužnina vůbec nečervená. Lidových jmen bedla červenající mnoho nemá, jen např. na Chodsku sejí říkalo biskup nebo biskupská čepice.
Klobouk je široký 60-160 mm, nejdříve kulovitý, později klenutý až plochý s malým hrbolkem ve středu. Velké šupiny, u mladých plodnic bledě hnědé, u starších tmavohnědé, jsou uspořádané soustředně. Hrbolek uprostřed klobouku je tmavší. Lupeny jsou vysoké 12-16 mm, od třeně odsedlé, husté, tenké, bělavé, po poranění červenající. Třen je vysoký 80-180 mm a tlustý 8-12 mm, hladký, bělavý, později okrově hnědavý, dole ztlustělý až do kulovité hlízy, snadno vylomitelný z klobouku. Posuvný prsten je vatovitě jemný. Dužnina je bílá až bělavá, voňavá, jemná a chutná. Na vzduchu rychle žloutne, červená a později hnědne, stejně jako celý povrch plodnice po otlačení. Výtrusy jsou velké 9-12 x 6-7 um, hladké, elipsoidní, bezbarvé. Výtrusný prach je bílý.
Bedla červenající roste v létě a na podzim (červenec až říjen a někdy i listopad), nejvíce v září. Lze ji najít v listnatých i jehličnatých lesích, ale také v zahradách a parcích, většinou pod listnatými stromy.
Je to velmi dobrá jedlá houba, téměř se rovnající bedle vysoké, která je známější. Červenání a hnědnutí povrchu plodnic některé houbaře odrazuje, ale neprávem. Chutné jsou zejména klobouky této bedly připravené na tuku a obalované pouze v mouce nebo jako vídeňský řízek. Třeně jsou tuhé a dají se použít do polévek čerstvé nebo i sušené a semleté na houbový prášek. V zahradách, parcích a na kompostech roste ojediněle blízce příbuzná bedla zahradní (Lepiota hortensis PIL.), která má hnědou hlízu a je údajné jedovatá. Je patrně totožná s bedlou jedovatou (Lepiota venenosa BON.), popsanou ve Francii. Bedle červenající se červenáním trochu podobá pečárka lesní (tab. 32). kdežto bedla vysoká (tab. 29) se od bedly červenající nejlépe pozná podle toho, že její dužnina vůbec nečervená. Lidových jmen bedla červenající mnoho nemá, jen např. na Chodsku sejí říkalo biskup nebo biskupská čepice.
Liška obecná
Liška obecná (Cantharellus cibarius) roste v červnu až říjnu v listnatých i jehličnatých lesích. Je to velice dobrá jedlá houba ponemšího vzrůstu (2-6cm) charakteristická jak svojí oranžovou barvou, tak vůní. Její vzhledem podobná jedovatá houba je hlíva olivová, která však roste na dřevě, a postrádá vůni. Liška nemá na spodní straně klobouku lupeny, ale ztluštělé lištny, které mají na průřezu přibližně stejnou výšku i šířku.
Žampiony
Žampion (pečárka polní, zahradní a pár dalších) je velice oblíbenou houbou. Je poměrně rozšířený v přírodě, ale naprostá většina se jich pěstuje v pěstírnách pro jejich vysokou kvalitu a jsitotu, že to co máte na talíři je opravdu žampion a ne jemu podobná muchomůrka. Jde o skutečně velice chutnou houbu, kterou lze doporučit prakticky k jakémukoliv použití, tj od salátů, pod maso, do polévek, omáček i k zavařování jako houbičky na kyselo.
Babka (hřib žlutomasý)
Od Prostředka léta až do podzimu roste velice hojně v lesích listnatých i jehličnatých. Skoro by se dalo říct, že je to naše nejběžnější houba. Je středního vzrůstu, dosti proměnlivého tvaru klobouku a velice často červivá. Celkově je to nehezká houba, protože klobouk je většinou rozpraskaný, odtud lidový název. Ke sběru jsou vhodnější mladší plodnice.
Subscribe to:
Posts (Atom)