Houbofleky

Potřebujete houby, cibulku, trochu špeku, a fleky (nudle, špagety, vřetena, skoro jakékoliv těstoviny). Nakrájejte houby, cibulku a špek. Ten dejte jako první na pánev, a až se rozsmaží přidejte cibulku a houby, SMažte (spíše duste, houby pustí vodu) jen chvíli, smíchejte s fleky, dejte do zapékací misky a nechte trochu zapéct. (můžete případně nahoru postrouhat trochou sýra, a přidat vejce. Taktéž solte a kořeňte podle chuti)

Špízy z hlívy

Potřebujete hlívu ústřičnou, šunku, eidam, anglickou slaninu, vejce, trochu škrobu, sůl a koření. Hlívu trochu povařte aby změkla. Všechno nakrájejte na kousky, napichujte střídavě na jehlice (špejle poslouží), osolte okořeňte dle chuti. Rozšlehejte vejce s trochou škrobu, obalte v něm špízy a osmažte. Dobrou chuť, je to dobré, a poměrně nenáročné jídlo.

Bylinková omelete s houbami

Potřebujete houby, trochu angl slaniny, vejce, cibulku, bylinky, sůl a pepř. Nakrájejte houby, cibulku a slaninu. Tu rozškvařte na pánvi ve trošce oleje, přidejte cibulku, houby, duste asi čtvrt hodiny. Ochuťte solí, pepřem, případně kapkou octa dle chuti. Rozšlehejte vejce s bylinkami, (dle chuti, bazalka, oregano, kopr, cokoliv) a případně můžete přidat trochu strouhaného sýra, omelete bude lehčí, nadýchanější. Osmažte po obou stranách, položte na talíř, pokryjte houbovou směsí, přeložte a jezte. (U původního receptu je uvedena doba přípravy tři čtvrtě hodiny, ale pokud si děláte trochu jen pro sebe, tak stihnete na jedné pánvi smažit houby, na druhé omeletu, a máte to velice rychle.)

Houbo houbo kdepak jsi

Každý kdo alespoň občas chodí pobíhat po lese v záchvatu: Chci aspoň jednu jedlou houbu zná ta období kdy houby rostou a kdy nerostou. Je totiž potřeba si uvědomit, že plodnice houbby není ve skutečnosti sama hmota houby, ale že je pouze plodem vyrůstajícím z podhoubí majícím za účel zařídit pro danou houbu rozmnožování. A to platí nejen o jedlých houbách, ale i ta prašivka vyrostla stejně a ze stejných důvodů. A dokonce je mechanismus vyrůstání plodnice poměrně složitý a vyžaduje dosti specifické podmínky. Je totiž potřeba aby na dvě spojená vlákna podhoubí přišlo přesně akorát dosti vody aby začaly vytvářet onen houbovitý útvar. A proto se nedivte, pokud i když to v lese vypadá pěkně, tak v něm nenajdete nic.

Špička obecná

A aby to tady zas nebylo úplně jen o jedění hub, tak dodávám další houbu v čechách sbíratelnou. Je jí špička obecná (Marasmius oreades) jejíž jméno pochází z jejího špičatého tvaru klobouku. Ten má barvu světlehnědou, zatímco její třeň je tenký, dlouhý docela pružný a o něco světlejší než klobouk. Roste obvykle po dešti na loukách, podél cest, na zahradách.

Kulajda

Klasická kulajda je jídlo velice jedlé pro některé lidi, zatímco jiní nemající rádi kopr se mu raději vyhnou. ALe jak se připravuje? Vemte cibulku, nakrájejte osmažte a zalijte vodou. Přidejte asi 4-5 brambor nakrájených na kostičky. Přidejte sůl a kmín a nechte chvíli vařit. Až budou brambory skoro měkké tak vemte kyselou smetanu, zamíchejte do ní asi 4 lžíce mouky, a přidejte do hrnce. Přidejte namočené houby. Nasekejte na drobno svazek kopru, (nebo kompotovaný lze také použít) vhoĎte do polévky spolu s asi třemi bobkovými listy. Dochuťte octem a solí a máte hotovo.

Zelňacka s houbami

Jako další vynikající houbový recept mohu doporučit houbovou zelňačku. Dělá se následovně: Vemte jednu velkou sklenici kyselého zelí, otevřete, slejte, propláchněte a vložte do hrnce. Zalijte vodou, přidejte na kousky nakrájené brambory (30-40dkg), předem namočené sušené houby, bobkový list a pepř a vařte. Na pánvi osmažte cibulku, přidejte mrkev, petržel a kousek celeru a pak vložte do polévky. A nakonec osolit/okyselit/dosladit dle chuti. Dobrou chuť.

Jedlé?

hm, tak tohle byl dobrý fór. koukám na nadpis jedlé houby tak trochu jako blázen. já byl totiž přesvědčený že lezu na jedovaté. Ale co se dá dělat, když už jsem tady, tak by ze mě mělo vypadnout něco užitečného ne? No, dneska vzhledem k tomu jak málo jsem se v noci vyspal, tak asi fakt nic.

Houbová pomazánka

Houby (lišky, a nebo vlastně skoro jakékoliv) dusit na osolené cibulce doměkka, pak přidáme česnek. (podle chuti, obvykle docela dost) Výslednou hhmotu rozmixovat, a smíchat s falešným máslem (rama, perla, něco podobného) asi 2:1 (1 hub). Výsledek se dá úspěšně mrazit, takže si této pomazánky můžete nadělat docela dost do mrazáku do zásoby na zimu kdy houby nejsou.

Holubinka mandlová

Holubinka mandlová
(jedlá a chutná)

Obecné informace: Klobouk polokulovitý, později plochý, uprostřed prohloubený, světle až tmavě masově fialový se žlutými skvrnkami. Lupeny bělavé, často s rezavými skvrnami, třeň bílý.

Výskyt: Roste od počátku léta v listnatých a jehličnatých lesích.

majovka

V mládí bývá zbarvená stejně jako Čirůvka májovka, rná však spíše ovocnou vůni, později nepříjemně páchne po spermatu a zejména za suchého počasí červená. Klobouk má tenčí dužninu a je radiálně vláknitý. Lupeny pak jsou prořídlé a v období zralosti získávají špinavě nahnědlou barvu.
Rodové znaky: Čirůvky(Calocybe) jsou ve střední Evropě tvořeny 13 druhy. Většina z nich se vyznačuje zářivými barvami, jako je např. fialová, zlatožlutá a růžová, jsou drobnější než Čirůvka májovka a většinou se vyskytují jen vzácně.

Čirůvka májovka

Vůně a chuť: silně moučná, poněkud vtíravá. Klobouk: krémově bělavý, vzácněji také okrově nažloutlý, někdy i nahnědlý, dužnatý, matný a lysý, Ø3-10 cm. Lupeny: bělavé, velmi husté, zoubkem přirostlé. Třeň: bělavý, válcovitý, kompaktní, často dost krátký. Výtrusný prach: neamyloidní, bílý. Výskyt: na travnatých lesních stanovištích, pod křovinami, s oblibou v parcích, v lužních lesích. Nápadná je časná doba výskytu, pohybující se od konce dubna do poloviny června; na podzim se nevyskytuje. Záměna: Díky ranému výskytu je nebezpečí záměny poměrně omezené. Velmi podobná může být na podzim rostoucí Čirůvka kosatcová (Lepista irina), která však postrádá ostrou moučnou vůni. Závažné následky by mohla mít záměna s vláknící začervenalou (Inocybe erubescens).

Bedla odřená

Klobouk: světle okrově hnědavý, vypouklý, pokožka klobouku zvláště na okraji výrazně popraskaná, dužnina pod ní je bělavá, 0 5-12 cm. Lupeny: bělavá, těsně přiléhající. Třeň: bělavý, po stisku lehce hnědnoucí, povrch není žíhaný, zplihlý slabě vyvinutý prsten, hlízovitě rozšířená báze. Dužnina: bělavá, při poranění nečervenající. Výskyt: na otevřených stanovištích, většinou na polích; srpen až říjen. Záměna: Určitou podobnost vykazuje bedla vyhrblá (M. mastoidea), která má rovněž hladký třeň. Liší se však mohutnějším vzrůstem a vzpřímeným prstenem. Bedla vysoká (M. procera) se vyznačuje třeněm s výrazným žíháním. Menší formy rostoucí v pozdním podzimu sice mívají výjimečně i hladký třeň, je však možné je rozeznat podle třenového prstenu s dvojitým okrajem, zatímco u bedly odřené se vyvíjí jednoduchý prsten. Bedla červenající (M. rhacodes) má červenající dužninu.

rasisti

Myslím, že ta diskuse je přepjatá a oboustranně rasistická:) (ve skutečnosti jsou rasisti všichni kromě mě:)). O Vernerovi není pochyb, ten jeho text sice může ironizovat, ale ironizuje spíš skutečnost v New Orleansu, rasismus Verner nijak nepřekračuje, je v něm zasazen. U Königsmarka (a Švece) nejde ani tak o rasismus jako o snahu ukázat nevhodnou sociální korektnost na stejně nevhodném příkladu. V boxu je totiž běžným pravidlem, že se boxeři identifikují podle barvy trenýrek, protože v případě, že jsou oba běloši nebo oba černoši, není tak úplně snadné je odlišit.

Smaženice

Usoudil jsem, že v tomto blogu určitě bude místo i na popisy kuchařského využití dotyčných nálezů. Takže se zde budou nalézat i recepty. Tož započněměž smaženicí, tradičním to pokrmem z hub. (rostlinných, niikoliv sousedů co vám zírají do košíku, to je kanibalismus.) Potřebujeme houby, cibulku, vajíčka, sůl a něco málo pepře. Postup je následující: nakrájíme cibulku a houby. Cibulku osmažíme, přidáme houby, necháme chvíli smažit, (spíše trochu dusit, houby pustí vodu) pak na to rozklepněte vejce, osolte a opepřete dle chuti a dlabejte. obvykle se podává s chlebem.

Klouzek obecný

Klouzek, houba to kluzká. Tak by se asi dala zjednodušeně popsat jedna z našich nejběžnějších hub. Klobouk má hnědý o průměru 5-10cm, se žlutými rourkami, jeho třeň je bíložlutý. Roste pod borovicemi (často pdo mladými sazenicemi) v červnu až říjnu. Za vlhka mazlavý, slizský, odtud název. Múže u některých lidí vyvolávat alergickou reakci, pokud po jeho požití pociťujete problémy, tak se mu napříště vyhýbejte.

Choroš šupinatý

Choroš šupinatý je houba cizopasící na dřevě (živém i mrtvém) v mládí jedlá. Má žlutohnědý klobouk s hnědými hrubými šupinami, na jehož spodní straně jsou široké krémověžluté rourky. Vytváří ve dřevě bílou hnilobu.

Ryzec pravý

Ryzec pravý (Lactarius deliciosus) je velmi chutnou jedlou houbou rostoucí od srpna do listopadu v smrkových lesích, hlavně podél travnatých cest poblíž mladých smrčin. Má 3-8 cm veliký oranžový klobouk s načervenalými kruhy, jeho třeň je krátký, válcovitý a oranžový. Smaží se jako řízek, nebo nakládá do octa.

Sušení

Povězme si nyní něco o nejstarší metodě uchovávání hub, o jejich sušení a následném používání. Houby se suší již od pravěku. Tehdy pravděpodobně vedla k této činnosti snaha o uchování hub nasbíraných v létě na zimní období kdy bývalo jídla nedostatek. Jde o to, že houba sice při sušení ztrácí vodu, ale zachovává aroma a chuť. Jak se provádí sušení hub? V první řadě je potřeby mít nasbíraný dostatek zdravých čerstvých neplesnivých hub. Ty se nakrájí a buď rozloží na síto, plech či tak něco a nebo se navléknou na nit, a pověsí podle možností mezi trámy, pod střechu, mezi stromy.. prostě kdekoliv je vhodné místo. Plátky hub na sítě či plechu je potřeby hlídat, jestli nechytají plíseň, a jestli řádně schnou, navlečené obvykle uschnou bez problémů. Po usušení je vhodné houby vložit do neprodyšné nádoby (sklenice, piksla) kde v pokojové teplotě vydrží měsíce beze změn. Pokud je chcete uchovávat ještě déle tak vložte celou uzavřenou nádobu do lednice, kde je pak trvanlivost opravdu dlouhá. A na co lze vlastně sušených hub použít? Možností je mnoho, do omáček, polévek (bramboračka s houbama) pod maso.. Podle toho co chcete vařit tak je možné buď použít přímo houby v usušeném stavu, a nebo si je den předem nechat namočit čímž získají zpátky měkkost.

Pýchavka obrovská

Kdo z vás nikdy nenašel někde na louce či u pole bílou houbu velikosti asi kopacího míče, ten nezná pýchavku. Je to jedlá houba která roste ve tvaru koule, či spíše jako trochu podhuštěný míč, protože je širší než vyšší. po dozrání se postupně odzhora rozpadá, a v té době již není k jídlu, ale dokud je dužina pevná, tak se výborně hodí k nakrájení na plátky a osmažení jako řízek. Rekordní houba měřila na šířku 150 a na výšku 60cm, nálezy do cca 50cm nejsou vzácné.

Kozák Březový

Kozák Březový (Leccinum scabrum)je houbou rostoucí od června (a hlavně zárí) do lsitopadu v listnantých lesích a v hájcích bříz, za vlhka poměrně hojně, ale většinou jednotlivě, nebo ve dvojicích. Kozák má poměrně veliký hnědý klobouk, zespodu porostlý rourkami. (vzhled jako molitan) Jeho třeň je bílý porostlý jemnými černými šupinkami. Nelze zaměnit za jedovatou houbu, protože nemá žádného jedovatého dvojníka, jen s dalšími kozáky. (což je sice z houbařského hlediska barbarství a neznalost, ale vzhledem k tomu že chutnají taktéž dobře, není nutné je nějak rozlišovat.)