Žampiony II

Nyní tedy máte substrát na pěstování hub připravený, a je potřeba se pustit do samotného osazování. Tedy, houby se nemnoží jako sazenice, ale je potřeba buď jejich výtrusy rozmíchat ve vodě, a substrát jimi pak zalít, nebo vzít pevnou sadbu, což je vlastně kus substrátu již osazený, a rozmíchat jej s ostatním, ale nepředbíhejme. Napřed si potřebujete připravit nádobu se substrátem, vhodný je skladný, plochý tvar. Poměrně ideální jsou například umělohmotné přepravky na ovoce, ovšem vyložené nějaým igelitem, aby substrát nepropadal mezerami. Zpočátku navrstvíme do nádob několik centimetrů substrátu, vpravíme do něj násadu (ať již zálivkou, nebo vmáčknutím několika kousků pevné sadby) a necháme pár dní odležet. Měla by se vytvářet vlkna podhoubí. Po několika dnech již částečně prorostlým substrátem zamíchejte, tak aby se vlákna podhoubí dostala všude, a nechte jej zase odležet.

Pěstování žampionů

Není složité, jen je potřeba zakoupit násadu a udělat (případně též koupit) patřičný výživný substrát. Substrát se připravuje poměrně jednoduše, jen to nějakou dobu trvá. Na jeho přípravu je potřeba něco hnoje, trochu pilin, sekané trávy či slámy, a trochu vápna, nebo o něco více mletého vápence (aby po vyhnití jednotlivých součástí nebyl výsledek kyselý) vše je potřeba smísit na nějaké nepropustné podložce, navršit hromadu (hromádku) a asi 4* zhruba tak po týdnu převrstvit vnější části hromady dovnitř a obráceně. (nesmí vám to vyschnout, pokaždé přilijte trochu vody) Asi po měsíci máte substrát hotový, neměly by v něm být příliš patrné kusy slámy, ani hnoje. Mimochodem, jedná se o velmi výživnou hmotu, to že se tu uvádí na pěstování hub neznamená, že není šikovné jej udělat víc, a přebytky rozhodit po záhonech.

A co takhle si pěstovat?

Idea pěstovat si svoje houby a nebýt tak omezený jen na to, co náhodou vyroste v lese je lákavá. Bohužel Pěstovat většinu oblíbených "divkoých" hub je nemožné, nebo alespoň značně problematické, a správný houbař žampiony pohrdá. Jenže ono se toho jaksi dá pěstovat víc, kromě již zmiňovaných žampionů například také hlíva ústřičná (i když z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že přírodně nalezená chutná lépe) a například také václavky a jim podobné houby rostoucí na dřevě. Tam je spíše problém nezamořit dřevokaznou houbou celé široké okolí.

Houby smažené jako řízek

Pro tento způsob zpracování se hodí houby které mají buď ploché klobouky (tradičně bedly, případně kamarád takhle dělá hlívu) nebo se z nich dají nakrájet patřičné plátky (obvykle pýchavky). Ton kdo má rád klasický vepřový řízek, pravděpodobně nebude proti podobnému jídlu nic namítat. Houby se kaorát nenaklepávají, jinak osolit, obalit a smažit bez jakéhokoliv rozfílu od masa. Akrát snad, že pokud původní houby pocházely z nezamořeného lesa, tak by měly být sandněji stravitelné a zdravější než ono vepřové, a naopak. Není snad nutné si připomínat, že houby do sebe absorbují všemožné z okolí, a tudíž pokud okolí obsahuje olovo, těžké či raidoaktivní prvky, tak je houba holt nasaje jako houba.

Sbírané nebo pěstované?

To je otázka jež má na obou stranách spousty obhájců. Na jednu stranou pěstované houby mají výhodu v tom, že jsou snadno k mání, a navíc kdykoliv. Na stranu druhou, pravé přímo z přírody jsou chutnější, aromatičtější, ale holt občas nejsou k najití, nebo prostě nerostou. Zkrátka kařdému co jeho jest, asi nejrozumnějším postupem je používat houby pravé, přírodní, dokud jsou. A pak holt sáhnout po těch uměle vypěstovaných.

Uchovávání sušených hub

Když už jste našli houby, nasbírali je a nasušili, co s nimi dále? Vždyť po tom co jste měli se zpracováním tolik práce, zajisté nechcete aby se vám zkazily. Nu, v první řadě je nutno říct? Houby se suší poněkud důkladněji než například křížaly nebo sušené švestky. Měly by obsahovat co nejméně vody, tenké plátky hub mají bý tpo důkladném usušení tvrdé a křehké. Jak je uskladnit? Mnoho třebas bylinek se uchovává v plátěných pytlících, ale toto není pro houby vhodné. Minimálně ztratí veškeré houbové aroma, a vy byste tak mohli do porkmu nastrouhat dřeve se stejným chuťovým efektem, maximálně se normálně zkazí. Na suché houby je dobrá njaká vzduchotěsně uzavřená nádoba, ideálně taková co neovlivňuje chuť ani vůni, skleněná. Houby mjí značnou trvanlivost v nádobě umístěné normálně někde na polici. Pokud však chcete, aby vám vydržely ještě déle, je možné dotyčnou (asi sklenici) s houbami umístit do chladničky, tam vydrží ještě déle. A nebo v podstatě zavařit. Bez nálevu, jen suché houby ve sklenici, zavíčkovat a nechat projít varem. Ve vakuu mají houbičky trvanlivost až neuvěřitelnou.

Babka

Hřib žlutomasý alias babka je houbou poměrně malou, (typycká velikost klobouku je asi 3 cm v průměru, ne o moc více) s poměrně nehezkým vzhledem. Klobouk totiž bývá obvykle rozpraskaný a nepěkný, jeho barva jš hnědá nebo jnědošedá. Oproti tomu je třeň žlutý, středně tlustý až tlustý, rovný i zahnutý. Jde o houbu rostoucí běžně v listnatých lesích (možná i v jehličnatých, ale já jí jaksi prakticky vždy potkal mezi listnáči, na nějakém vlhčím místě, obvykle na vysokém břehu nad vodou.) Nehezká leč chuťově dobrá.