Muchomůrka růžovka

Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens, lidově masák) je výbornou jedlou houbou, údajně chuťově lepší nežli pravé hřiby. Nicméně při jejím sběru je potřeba si dávat opravdu pozor, protože je velmi lehce zaměnitelná za značně jedovatou muchomůrku tygrovanou, jež působí vážné problémy, a bez včasného ošetření v nemocnici může otrávený zemřít. Muchomůrka tygrovaná má ale narozdíl od růžovky klobouk opravdu jen hnědý, kdežto růžovka, jak sám název napovídá je barevně do růžova. Velikost klobouku růžovky je 5-15 cm v průměru, tedy značně veliký, napřed je kulovitý, pak zvonovitý až ve stáří prakticky plochý. Klobouk je červenavý až růžový, občas má rýhované okraje, a vždy jsou na něm pro muchomůrky tak typické strupy. Lupeny na spodní straně klobouku jsou křehké a poměrně husté. Treň dorůstá délky až 18 cm, a u spodního okraje bývá silný i 4 cm. Asi ve dvou třetinách výšky třeně (od země) je na něm rýhovaný prsten. Roste v období od června do října, relativně hojně, a to jak v listnatých, tak i jehličnatých lesích. Spodní část třeně je skoro vždy červivá.

Tak jsem zas jednou tu

A to tak, že od rána čilý jako mrtvola. Opravdu, za téma houbaření by si kamarád zasloužil přizabít, to je jeho parketa, tak nevím proč to založil a nechal na mě. Na druhou stranu, faktem je, že o houbách se toho dá říci mnoho, kde rostou, jak vypadají a podobně. Také se k nim pojí mnoho řekněme pověstí, například to, že se nesmí ohřívat, že jsou pak jedovaté. To je samozřejmě naprostý nesmysl, ale faktem je, že houby jež nejsou čerstvé, ale zapařené a zkažené vyvolévají pěknou otravu, svými účinky podobnou otravě ze zkaženého masa. Když občas vidím takyhoubaře, jak se vracejí z lesa, v rukou igelitový pytlík s houbami.. To je snad ten nejhorší nápad, co někoho může napadnout. Čerstvá houba totoiž obsahuje tolik vody, že je naprostá jistota, že než dotyčný dojede domů, tak se mu houby zapaří. A minimálně, pokud už se jimi nepřiotráví, tak ztratí mnoho ze své úžasné chuti a vůně.

Bože muj

Tak se koukám na to, co jsem posledně napsal a sám pochybuju o vlastním zdravém rozumu. Skutečně hrůza co? To zas byla jednou ožíračka, a to co člověk kecal mu v tom okamžiku dávalo naprostý smysl. Žišmarja, tohle už nikdy, přísahám.