Bedla odřená

Klobouk: světle okrově hnědavý, vypouklý, pokožka klobouku zvláště na okraji výrazně popraskaná, dužnina pod ní je bělavá, 0 5-12 cm. Lupeny: bělavá, těsně přiléhající. Třeň: bělavý, po stisku lehce hnědnoucí, povrch není žíhaný, zplihlý slabě vyvinutý prsten, hlízovitě rozšířená báze. Dužnina: bělavá, při poranění nečervenající. Výskyt: na otevřených stanovištích, většinou na polích; srpen až říjen. Záměna: Určitou podobnost vykazuje bedla vyhrblá (M. mastoidea), která má rovněž hladký třeň. Liší se však mohutnějším vzrůstem a vzpřímeným prstenem. Bedla vysoká (M. procera) se vyznačuje třeněm s výrazným žíháním. Menší formy rostoucí v pozdním podzimu sice mívají výjimečně i hladký třeň, je však možné je rozeznat podle třenového prstenu s dvojitým okrajem, zatímco u bedly odřené se vyvíjí jednoduchý prsten. Bedla červenající (M. rhacodes) má červenající dužninu.