Kačenka česká

Kačenka česká (verpa bohemica) oo, to potěší, že se houba jmenuje tak vlastenecky. Nicméně sama houba příliš krásná není, řekněme si to poctivě. Poměrně úzký (2-5 cm) a vysoký (3-8) klobouk žlutohnědé či hnědé barvy, zvlněný a zprohýbaný podobně jako je tomu u smržů. Třeň je značně dlouhý, (až 15 cm) tlustý, válcovitého tvaru. Roste na jaře v listnatých lesích, ve spadaném listí. Výborná k nakládání na kyselo.

Net nějak blbne

Tak bohužel, ale článeček o používání sušených hub asi nebude. ANi po několikerém snažení jej nejde odeslat (tento text snad půjde) a navíc dneska jaksi vůbec nejdou přidávat obrázky. Proč nemůže blogger alespoň pár dní fungovat bez problémů? Chápu sice, že je to služba zadarmo, ale přecijen na reklamě vydělávají miliony dolarů, tak proč neinvestují do několika pořádných serverů?

Klouzek sličný

Klouzek sličný (Boletus grevillei)Má klobouk o průměru 4-12 cm (obvykle spíše pomenší) oranžovožluté barvy, dužnina je žlutá, po doteku slabě zelenající. Roste zásadně pod modříny, od června do listopadu, často ve větších skupinách. Výborná jedlá houba.

Rozdíly mezi houbaři

Jsou poměrně značné. Nejde ani tak o to, co sami naleznou, ale spíše jak se v lese chovají, a jak ohleduplní jsou k nalezeným houbám (a jejich podhoubí, skrytému pod zemí). Takyhoubař který se proběhne po lese botami velikosti 50, podupe co se dá, co se nedá tak utrhne, odnese, později bez jakéhokoliv užitku vyhodí... BOhužel podobných je stále dost. A snad ještě horší jsou ti, co nasbírají cokoliv co vyrostlo, a udělají smaženici. Aniž by měli sebemenší tušení, co to v lese potkali. Ne tedy, že bych byl sám odborník, ale přecijen, jdu, sbírám co znám, co neznám nechám ležet a neničím ne?

Jak je na podzim?

Což o to, houby rostou, a ještě by měly růst relativně dlouho a poměrně hojně. O něco horší už je to s houbaři, protože v současné době je v lese po ránu poměrně hnusně, a bude ještě hůř. Zima, vlhko a časté raní mlhy dokáží znechutit jinak krásnou procházku. A přitom je škoda se právě v tuto dobu do lesa nevydat, protože by měly být k nalezení poměrně hojně hřiby a klouzci, případně i jiné. A pomalu už i ta lehce opomíjená hlíva. Tu si sice můžete koupit prakticky v každém supermarketu, ale věřte, pravá, čerstvá z lesa chutná mnohem lépe. A navíc jak ubývá svátečních houbařů, tak relativní hustota hub roste, protože máte větší šanci, že tam kde jste před vámi nebylo deset lidí.

Liška obecná

Liška obecná (Cantharellus cibarius) je velmi známou a ceněnou, výbornou jedlou houbou. Má plodnici i třeň žlutooranžové barvy, klobouk na okrajích zprohýbaný a ve stáří uprostřed s prohloubeninou má na spodní straně žilky vystouplé několik (2-3) mm, sbíhající se postupně realtivně hluboko na třeň. Liška je houba o poměrně proměnlivé velikosti, klobouk má průměr od asi 1 cm, až do maximálních asi 7-8cm. Dužnina je žlutavá, má příjemnou chuť i vůni. Zajímavostí je, že liška prakticky nečerviví. Roste převážně v srpnu a září v jehličnatých lesích (často mezi borůvčím) a její světlejší varianta i v lesích listnatých. Bohužel v posledních letech se stává, že tyto houby vzrostlé v českých lesích končí spíše v Německu či rakousku, protože tam si jich patřičně považují, a tka je výkupní cena relativně vysoká.

Lanýž letní

Lanýž letní (Tuber aeslivum VITT) je jedlá houba rostoucí v podzemí. Plodnice jsou nepravidelně kulovité, s různými výstupky. Mají průměr asi 3-10 cm, na povrchu jsou jakési rýhované bradavkovité útvary. Dužnina je na řezu bílá, později žlutá až hnědavá. Má velmi výraznou chuť i vůni. Roste zřídka od července do listopadu pod listnatými stromy, občas se dá najít vyhrabaný lesní zvěří.

Rostou

Ačkoliv je poměrně chladno, tak houby rostou díky častým dešťům víc než dost. A to nejen, že v televizi ukazovali houbaře, jak nalezli stovky hub za poměrně krátkou procházku, ale doopravdy, stačí se jen zajít podívat do lesa (či pod les) a sami nejspíš také najdete. Známý potkal jen pár desítek metrů od chalupy desítky klouzků, a dvě pýchyvky o průměru asi 20 cm. Takže hurá do lesa.

Hřib modračka

Hřib modračka (modrající, modrák atd..) latinsky Boletus pulverulentus. Svůj název má od toho, že dužnina v řezu po chvilce nabere výrazně modrou barvu, jde o velmi dobrou a poměrně běžnou jedlou houbu. Klobouk má průměr asi 4-12 cm, polokulovitý, dužnatý. Barva klobouku je světle až tmavohnědá, na omak připomíná samet. Trubičky na spodní straně klobouku jsou poměrně vysoké (asi cm) barvy žluté. Třeň je dlouhý a tlustý. Roste od června do září, pod listnatými stromy. Nehrozí nebezpečí záměny za jakoukoliv jedovatou houbu.

Štítovka jelení

Štítovka jelení (Pluteus cervinus) je houbou poměrně větší, klobouk má průměr asi 5-12 cm. Je hnědavý či šedý, vodorovně rozložitý, vláknitý, za sucha rozpukaný, je to houba lupenitá, takže odspodu klobouku vzrůstají lupeny. Třeň je dlouhý, tlustý, plný. Podélně vláknitý, z klobouku se dá snadno vylomit. Roste od května do října na pařezech či kmenech listnatých stromů. Je jedlou hoübou, ale není příliš chutná, tudíž ani vyhledávaná. Je poměrně rozšířená po celém světě.

Klouzek obecný

Klouzek obecný (Boletus luteus L) je jednou z našich dobrých jedlých hub. Jeho název pochází naprosto jistě od faktu, že je jeho klobouk za vlhka poměrně kluzký a slizký. Roste jednotlivě i ve skupinkách přibližně od Června až do Listopadu, to jsou však poměrně vyjímečné případy, běžný je v období od Září do Října. Je vhodný pro jakékoliv kuchyňské použití, není zaměnitený za žádnou jedovatou houbu. Má polokulovitý hnědý klobouk, o maximální velikosti asi 12 cm, běžně však tak 5-6 cm v průměru. Po závoji zůstává na třeni nafialovělý prsten. Spodek klobouku tvoří rourky, máslově žluté barvy, pevně přirostlé. Třeň je poměrně krátký a tlustý, žluté či bělavé barvy. Obvykle roste v borových lesích, lze potkat i ve smrčinách.

Rychlé kyselé houbičky

Zavařované houby na kyselo jsou zajisté výbornou pochoutkou. Nicméně, málokomu je známé že se dají připravit i mnohem rychleji, nežli nalít octový nálev na houby, zavařit a nechat měsíc rozležet. Stačí totiž do sklenice (ideálně zavírací na víčko se závitem) umístit patřičné množství hub (malé celé, větší půlky či čtvrtky, z opravdu velkých řezy), svařit trochu octového sladkokyselého nálevu s kořením, a až ochladne houby jím zalít a sklenici zavíčkovat. Nevýhodou je, že takto připravené kyselé houbičky nejde dlouho skladovat (nejsou sterilizované horkem) výhodou ej naopak rychlost s níž jsou připraveny ke konzumaci, a to, že se horkem nepoškodí aroma a ta trocha vitamínů v houbách. Lze doporučit, skoušel jsem i malé žampionky, výborné. Jako nálev obvykle používám ocet s vodou v poměru asi 1:3, trochu cukru, nějakou tu kuličku pepře, nového koření a lístek bobkového listu.

Holubinka mandlová

Holubinka mandlová (Russula vesca) je velmi dobrou jedlou houbou. Roste většinou v dubových lesích, lze však najít i v smrkových, borových či pod osamělými stromy (většinou opět duby). Klobouk má průměr 4-12 cm, je zprvuvyklenutý, později víceméně plochý, jen s malou prohlubeninou uprostřed. Barva klobouku je od poměrně bělavé, přes růžovou až skoro k červené. Jde jako u všech ostatních holubinek o houbu lupenitou, lupeny mají barvu bělavou. Třeň je krátký, tvrdý a směrem dolů se zužující. Dužnina je na řezu bílá. Roste od Července do Září. Výborně se hodí na jakékoliv kuchyňské využití.

Šťavnatka březnovka

Šťavnatka březnovka (Hygrophprus marzuolus) je malou houbou rostoucí v našich lesích. Má pomenší hnědý klobouk, masitý, ale pokřivený a popraskaný, lupeny světlé. Třeň je silný ale nevysoký. Roste přibližně od března do května v lesích jehličnatých i smíšených, často skrytá pod listím. Obrázek se mi bohužel nepodařilo sehnat, takže není a nebude.

Krupková polévka s houbami

Potřebujete:
krupky, asi 50g, litr a čtvrt vody, 150g brambor, trochu sádla, čtvrt kg hub, nebo cca 25-30g sušených, cibuli, kmín (mletý, nebo celý), sůl, pepř, petrželku.
Co s tím? Vypertr krupky a vařte je v osolené vodě do poloměkka, přidejte na kostky nakrájené brambory a kmín. Na sádle udělejte trochu jíšky. Houby vložte do hrnce k bramborám a krupkám spolu s jíškou, (sušené nechte předem namočené v teplé vodě) dle chuti osolte a opepřete a vařte do změknutí brambor. Navrch přizdobte nasekanou petrželkou. (opravdu není nutná..) Podobně jako například u bramboračky jde o polévku, které stačí coby hlavní jídlo..

Holubinka odbarvená

Holubinka odbarvená (Russula decolorans) patří mezi mnoho druhů výborných jedlých holubinek, mirně štiplavá příchuť v jídle zmizí. Klobouk je široký 6-12 cm, barve je od meruňkové přes bledou oranžovou po světle okrovou, zvláštností je, že lze snadno sloupnout pokožku klobouku až daleko ke středu. Lupeny jsou středně vysoké, šedé. Třeň je vysoký (i 13 cm) tlustý 1,5-2,5 cm, válcovitý, směrem dolů se zužující. Roste od července do září, převážně ve vlhkých borových lesích, místy značně hojně. Je podobně jako jiné holubinky velice citlivá a křehká, hodí se k urychlené spotřebě.

Bedla ala husa

Zajímavý recept který využívá bedly, tak sem s ním. Potřebujete bedly (jakýchkoliv jedlých druhů) sůl, kmín, olej. Vhodné jsou plně vyvinuté veliké klobouky, protože se nejlépe položí na pánev, nicméně s trochou násilí jde vše. Houby vezmeme, odkrojíme třeňe, klobouky posolíme a pokmínujeme. Vložíma na pánev na olej a smažíme na mírném ohni, nejprve z horní strany, po jejím zahnědnutí klobouky otočíme a osmažíme i ze strany lupenů, a to do růžova. Osmažené klobouky postavíme na nějakou další pánev nastojato, aby z nich okapal přebytečný tuk. Takto upravené bedly mají chuť velmi podobnou pečené huse, jako přílohu lze doporučit prakticky cokoliv a pivo navrch.

Houby - papavé

Každá houba je jedlá, praví jedno pořekadlo. Některá však pouze jednou! No, to už je na každém člověku, jestli experimentuje s vlastními znalostmi a vydá se do lesa na sběr, či zda vsadí na jistotu a koupí si v krámě zaručeně nezávadnou hlívu či žampióny. Dnes mne ale při pomyšlení na houby chytají hlavně chutě! Vzpomínám na to, jak babička vždycky zaběhla do lesa na bedly či růžovky (a ona je nejen vždy bezpečně poznala, ale také pokaždé našla). Doma je očistila, nakrájela na silnější plátky, plech na pečení položila na rozpálený tál starodávného sporáku, pomazala trochu domácím utlučeným máslem a houby krátce opékala, sypala solí a v hmoždíři rozdrceným čerstvým kmínem! To byla dobrota, za kterou bych jako malý kluk duši dal! Od té doby jsem si tak nepochutnal. Možná proto, že bedly najdu málokdy a růžovky dost dobře nepoznám, takže je raději nesbírám a ze žampionů to nedopadne stejně. Nebo pro to domácí máslo či sporák vytápěný dřívím a uhlím? Skutečně nevím! Vím jen to, že zase jedna pohádka mládí je pryč. Škoda!

Čirůvka májovka

Čirůvka májovka (Calocybe gambosa) je jednou z hub jíž je možné najít právě touto dobou. A bez ohledu na to, že člověk podvědomě hledá houby v lese, tak májovky je potřeba hledat na travnatých plochách, podél lesů, či na lesních okrajích. Má na okrajích podinutý klobouk krémovo smetanové barvy. Třeň je relativně tlustší a krátký. P/ozor, je zaměnitelná za jedovatou vláknici načervenalou.

Co všechno lze nyní najít v lese?

Počasí je letos poměrně neobvyklé, prakticky se přerodila zima v léto, a jaro někde vynechali. Nicméně nás se teď týká poměrně důležitá věc, a sice, co lze za těchto podmínek najít, co roste? Rozhodně roste čirůvka májovka, kamarád mi psal že jich našel požehnaně. Dále lze najít hlívu, vyrostlo jí na vhodných místech také dost. Navíc nějaký ten smrž, ucháče, prostě roste toho dost, místy celé trsy. (fotku jsem si půjčil bez dovolení autora, ale nádherně ukazuje jak se přiroda zbláznila, toto opravdu není běžný nález)