Štítovka jelení

Štítovka jelení (Pluteus cervinus) je houbou poměrně větší, klobouk má průměr asi 5-12 cm. Je hnědavý či šedý, vodorovně rozložitý, vláknitý, za sucha rozpukaný, je to houba lupenitá, takže odspodu klobouku vzrůstají lupeny. Třeň je dlouhý, tlustý, plný. Podélně vláknitý, z klobouku se dá snadno vylomit. Roste od května do října na pařezech či kmenech listnatých stromů. Je jedlou hoübou, ale není příliš chutná, tudíž ani vyhledávaná. Je poměrně rozšířená po celém světě.

Klouzek obecný

Klouzek obecný (Boletus luteus L) je jednou z našich dobrých jedlých hub. Jeho název pochází naprosto jistě od faktu, že je jeho klobouk za vlhka poměrně kluzký a slizký. Roste jednotlivě i ve skupinkách přibližně od Června až do Listopadu, to jsou však poměrně vyjímečné případy, běžný je v období od Září do Října. Je vhodný pro jakékoliv kuchyňské použití, není zaměnitený za žádnou jedovatou houbu. Má polokulovitý hnědý klobouk, o maximální velikosti asi 12 cm, běžně však tak 5-6 cm v průměru. Po závoji zůstává na třeni nafialovělý prsten. Spodek klobouku tvoří rourky, máslově žluté barvy, pevně přirostlé. Třeň je poměrně krátký a tlustý, žluté či bělavé barvy. Obvykle roste v borových lesích, lze potkat i ve smrčinách.

Rychlé kyselé houbičky

Zavařované houby na kyselo jsou zajisté výbornou pochoutkou. Nicméně, málokomu je známé že se dají připravit i mnohem rychleji, nežli nalít octový nálev na houby, zavařit a nechat měsíc rozležet. Stačí totiž do sklenice (ideálně zavírací na víčko se závitem) umístit patřičné množství hub (malé celé, větší půlky či čtvrtky, z opravdu velkých řezy), svařit trochu octového sladkokyselého nálevu s kořením, a až ochladne houby jím zalít a sklenici zavíčkovat. Nevýhodou je, že takto připravené kyselé houbičky nejde dlouho skladovat (nejsou sterilizované horkem) výhodou ej naopak rychlost s níž jsou připraveny ke konzumaci, a to, že se horkem nepoškodí aroma a ta trocha vitamínů v houbách. Lze doporučit, skoušel jsem i malé žampionky, výborné. Jako nálev obvykle používám ocet s vodou v poměru asi 1:3, trochu cukru, nějakou tu kuličku pepře, nového koření a lístek bobkového listu.

Holubinka mandlová

Holubinka mandlová (Russula vesca) je velmi dobrou jedlou houbou. Roste většinou v dubových lesích, lze však najít i v smrkových, borových či pod osamělými stromy (většinou opět duby). Klobouk má průměr 4-12 cm, je zprvuvyklenutý, později víceméně plochý, jen s malou prohlubeninou uprostřed. Barva klobouku je od poměrně bělavé, přes růžovou až skoro k červené. Jde jako u všech ostatních holubinek o houbu lupenitou, lupeny mají barvu bělavou. Třeň je krátký, tvrdý a směrem dolů se zužující. Dužnina je na řezu bílá. Roste od Července do Září. Výborně se hodí na jakékoliv kuchyňské využití.

Šťavnatka březnovka

Šťavnatka březnovka (Hygrophprus marzuolus) je malou houbou rostoucí v našich lesích. Má pomenší hnědý klobouk, masitý, ale pokřivený a popraskaný, lupeny světlé. Třeň je silný ale nevysoký. Roste přibližně od března do května v lesích jehličnatých i smíšených, často skrytá pod listím. Obrázek se mi bohužel nepodařilo sehnat, takže není a nebude.

Krupková polévka s houbami

Potřebujete:
krupky, asi 50g, litr a čtvrt vody, 150g brambor, trochu sádla, čtvrt kg hub, nebo cca 25-30g sušených, cibuli, kmín (mletý, nebo celý), sůl, pepř, petrželku.
Co s tím? Vypertr krupky a vařte je v osolené vodě do poloměkka, přidejte na kostky nakrájené brambory a kmín. Na sádle udělejte trochu jíšky. Houby vložte do hrnce k bramborám a krupkám spolu s jíškou, (sušené nechte předem namočené v teplé vodě) dle chuti osolte a opepřete a vařte do změknutí brambor. Navrch přizdobte nasekanou petrželkou. (opravdu není nutná..) Podobně jako například u bramboračky jde o polévku, které stačí coby hlavní jídlo..

Holubinka odbarvená

Holubinka odbarvená (Russula decolorans) patří mezi mnoho druhů výborných jedlých holubinek, mirně štiplavá příchuť v jídle zmizí. Klobouk je široký 6-12 cm, barve je od meruňkové přes bledou oranžovou po světle okrovou, zvláštností je, že lze snadno sloupnout pokožku klobouku až daleko ke středu. Lupeny jsou středně vysoké, šedé. Třeň je vysoký (i 13 cm) tlustý 1,5-2,5 cm, válcovitý, směrem dolů se zužující. Roste od července do září, převážně ve vlhkých borových lesích, místy značně hojně. Je podobně jako jiné holubinky velice citlivá a křehká, hodí se k urychlené spotřebě.

Bedla ala husa

Zajímavý recept který využívá bedly, tak sem s ním. Potřebujete bedly (jakýchkoliv jedlých druhů) sůl, kmín, olej. Vhodné jsou plně vyvinuté veliké klobouky, protože se nejlépe položí na pánev, nicméně s trochou násilí jde vše. Houby vezmeme, odkrojíme třeňe, klobouky posolíme a pokmínujeme. Vložíma na pánev na olej a smažíme na mírném ohni, nejprve z horní strany, po jejím zahnědnutí klobouky otočíme a osmažíme i ze strany lupenů, a to do růžova. Osmažené klobouky postavíme na nějakou další pánev nastojato, aby z nich okapal přebytečný tuk. Takto upravené bedly mají chuť velmi podobnou pečené huse, jako přílohu lze doporučit prakticky cokoliv a pivo navrch.

Houby - papavé

Každá houba je jedlá, praví jedno pořekadlo. Některá však pouze jednou! No, to už je na každém člověku, jestli experimentuje s vlastními znalostmi a vydá se do lesa na sběr, či zda vsadí na jistotu a koupí si v krámě zaručeně nezávadnou hlívu či žampióny. Dnes mne ale při pomyšlení na houby chytají hlavně chutě! Vzpomínám na to, jak babička vždycky zaběhla do lesa na bedly či růžovky (a ona je nejen vždy bezpečně poznala, ale také pokaždé našla). Doma je očistila, nakrájela na silnější plátky, plech na pečení položila na rozpálený tál starodávného sporáku, pomazala trochu domácím utlučeným máslem a houby krátce opékala, sypala solí a v hmoždíři rozdrceným čerstvým kmínem! To byla dobrota, za kterou bych jako malý kluk duši dal! Od té doby jsem si tak nepochutnal. Možná proto, že bedly najdu málokdy a růžovky dost dobře nepoznám, takže je raději nesbírám a ze žampionů to nedopadne stejně. Nebo pro to domácí máslo či sporák vytápěný dřívím a uhlím? Skutečně nevím! Vím jen to, že zase jedna pohádka mládí je pryč. Škoda!

Čirůvka májovka

Čirůvka májovka (Calocybe gambosa) je jednou z hub jíž je možné najít právě touto dobou. A bez ohledu na to, že člověk podvědomě hledá houby v lese, tak májovky je potřeba hledat na travnatých plochách, podél lesů, či na lesních okrajích. Má na okrajích podinutý klobouk krémovo smetanové barvy. Třeň je relativně tlustší a krátký. P/ozor, je zaměnitelná za jedovatou vláknici načervenalou.

Co všechno lze nyní najít v lese?

Počasí je letos poměrně neobvyklé, prakticky se přerodila zima v léto, a jaro někde vynechali. Nicméně nás se teď týká poměrně důležitá věc, a sice, co lze za těchto podmínek najít, co roste? Rozhodně roste čirůvka májovka, kamarád mi psal že jich našel požehnaně. Dále lze najít hlívu, vyrostlo jí na vhodných místech také dost. Navíc nějaký ten smrž, ucháče, prostě roste toho dost, místy celé trsy. (fotku jsem si půjčil bez dovolení autora, ale nádherně ukazuje jak se přiroda zbláznila, toto opravdu není běžný nález)

Jaro

Tak nám konečně začíná jaro, houby zase porostou. A že by se dalo očekávat že při současném oteplení, a vlhké půdě po roztálém sněhu by toho mohlo růst docela dost. Nu zdá se že je nejvyšší čas vyrazit do lesa, najít si voňavé místečko které není rozšlapáno tisící jinými houbaři a prohrabat pak celé okolí. Ale pozor, posbírat v touze po prvních jarních houbách i nějakou tu jedovatinu by vám rozhodně neprospělo.

Jidášovo ucho

Ucho jidášovo (Hirneola auricula-judae) je houbou poměrně běžnou, i když se to nezdá. Má plodnice o velikosti až 10 cm v průměru, (většinou spíše 3-4 cm) které jsou tenké jen několik milimetrů a mají tvar škeble či opravdu ucha. Barva je hnědá či červenohnědá, roste na odumřelém dřevu listnatých stromů, nejaději má akát a bez. Ucho se výborně hodí do jídel podobných čínským, případně do omáček či k masu. Je prakticky totožné s čínskými černými houbami.

Zase jednou problém

A tentokrát ne až tak na mé straně obrazovky, jak by řekli komunističtí hlasatelé. Jakýsi problém se děje na bloggeru, a nejdou do blogů přidávat obrázky. (tak trochu bych si tipl, že jim možná došlo místo na disku, nebo tak něco) a tak vcelku snažit se dneska vyprodukovat něco hodnotného nemá smysl. Ale přecijen když už píši nějaké posty na všechyn své blogy, tak nemohu opomenout ani tento. A také ybch se chtěl omluvit, dlouhou neaktuálnost způsobila moje závislost na online hrách, američané dobře ví proč pařany léčí jako drogové závisláky.

Bedla červenající

Bedla červenající (Lepiota rhacodes) je houbou dorůstající značně velkého vzrůstu, plodnice měří v průměru 6-15 centimetrů, třeň je vysoký až skoro 20. Klobouk je pokrytý tmavými šupinami uspořádanými do soustředěných kruhů, uprostřed klobouku je vystupující hrbolek. Lupeyn na spodku klobouku jsou tenké, husté a relativně vysoké. Třeň je na spodku ztluštělý, dá se snadno vylomit z klobouku. Dužnina na řezu žloutne, a pak červená, od toho název. Roste koncem léta a na podzim, v listnatých i jedličnatých lesích, ale také na zahradách a v parcích. Třeň je relativně tuhý, hodí se spíše do omáček či polévek, zato klobouk se těší veliké oblibě upravený coby řízek.

Hlíva ústřičná

Je dřevokazná houba, a proto pokud ji chceme pěstovat, potřebujeme buď vhodné dřevo, nebo nějaký substrát ze slámy či sena. Substráty je potřeba připravovat ze zdravé, neplesnivé slámy, a i tak se doporučuje ji poměrně důkladně spařit, abyste měli jistotu, že již neobsahuje zárodky jiných hub. Poté naplníme do nějakých silnějších PE pytlů, a necháme někde poblíž zdroje tepla, aby hmote vychládala jen pomalu. po přibližně 24 hodinách je potřeba pytel umístit svisle (pověsit, postavit) a proříznout v jeho spodní části otvor či otvory, jimiž vyteče přebytečná voda. Nechte pomalu vychládat asi na 30oC a pak naočkujte sadbou. (Ta by se neměla příliš dlouho skladovat, tak měsíc až dva jsou maximum, čerstvá dá nejspíše lepší výsledky, rychleji.) Naplněné pytle naskládejte do místnosti kde je asi 20o, nemělo by na ně svítit slunce. Substrát by měl být stejnoměrně prorostlý zhruba za 14 dní (v optimálních podmínkách) až 3 týdny. Poté je vhodné jej na několik dní zchladit, podpoří se tím tvorba plodnic. Poté přeneste pytle do slabým světlem osvětlené místnosti, a prořežte do nich několik otvorů (10-20) jimiž budou plodnice prorůstat ven, aniž by docházelo k přílišnému vysychání. Sklízíme vždy celé trsy plodnic, a to vylomením. Celkově vyroste několik sklizní, neuspěchejte to, a nevyhoďte ještě plodící substrát.

Co bude dál?

Upřímně, netuším, snad opravdu nějaký ten pokec o hlívě a šlus. Když kamarád zakládal blog, říkal jsem mu, že houby jsou hovadina, protože člověku relativně rychle dojde materiál, ale on se tvářil jako že ne, že všechno bude v pohodě. Kamarády občas raději nakopat, než po nich chtít nějakou vážnou práci.

Žampiony 3

Takže nyní máte připravený substrát ve kterém budete houby pěstovat i krycí zeminu jíž jej překryjete shora. Další co potřebujete je samotná sadba. Ta se dá dnes bez problémů koupit ve větších zahrádkářstvích, ale proč kupovat (na osazení více truhlíků) kila a kila sadby, když to jde i jinak? Jak zapěstovávat houby, touhle informací se stránky o žampionech příliš nehemží. Lépe řečeno není tam o tom ani jediná zmínka. Zato stránečky o pěstování naprosto jiných hub (lysohlávek) o tom mluví naprosto jasně a přesně. Potřebujete sice jisté laboratorní sklo, ale to se dá koupit za pár stovek kč, a pokud chcete pěstovat trochu více než jen jeden truhlíček ročně, tak se vám asi vyplatí. Minimálně jakzajímavá zkušenost. Takže odtud vás odkáži na stránky o pěstování lysohlávek. Každopádně v okamžiku kdy máte sadbu (ať již získanou jakkoliv) smíchejte jí se substrátem, překryjte asi 2 cm krycí zeminy a to celé zakryjte navlhčeným papírem. A za pár týdnů máte houby.. Jen je potřeba hlídat aby substrát nevyschl. (A pamatujte si, houby nepotřebují k životu světlo, truhlíky můžete klidně naskládat v kůlně či komoře střídavě přes sebe. Jen je potřeba dotyčné místo větrat, CO2 se vytváří i při dýchání bez fotosyntézy.

Pěstování zampionů 2

Zandejte připravený substrát do patřičné nádoby (patřičných nádob) trochu upěchujte. Dále si připravte krycí zeminu (nemůže to být další vrstva substrátu), tu si připravíte následovně: smíchejte něco rašeliny s jílovito-písčitou zeminou (docela jílovitou) prosypávejte mletým vápencem aby výsledná směska byla zásaditá, ph 7-7,5. To celé prokropte 2% roztokem formalínu, zabalte do nějaké plachty a nechte pár dní působit. Tím si připravíte druhou potřebnou hmotu k pěstování. Mezitím vám substrát v bedýnkách ochladl, takže můžete přistoupit k osazení. Ale o tom až zítra. Ps: lepší obrázek jsem jaksi nesehnal.. nebijte mě.

O pěstování žampionů

Hledal jsme hledal, nalezl spoustu informací, nicméně podpořily mě v dojmu že se jako obvykle pokouší udělat firmy z člověka vola a dojnou krávu, aby platil a platil. Tudíž se pokusím skombinovat návod na základě oficíálních informací o pěstování žampionů a neoficiálních informací o pěstování lysohlávek. Dohromady by to mělo docela dobře fungovat. Každopádně základem je, že potřebujete substrát v němž vám budou houby růst. Potřebujete jako základ kvalitní koňský hnůj, a něco sádry. (teoreticky není důvod proč by to nešlo i z jiného hnoje, ale koňský je velice výživný) Hnůj navrstvěte na nepropustnou podložku (nejspíše beton) jednotlivé vrstvy prosypte trochu sádrou. celá hromada musí být vlhká, je li hnůj příliš suchý zakropte trochu vodou. Nechte pár dní odležet, pak hromadu překopejte tak, aby vnější vrstvy skončily uvnitř, je li potřeba opět navlhčete. Opakujte ještě dvakrát, pak je substrát připravený k použití. (pokračování příště)